Tento článek, který se pokusím celý napsat přímo ve virtuální realitě, navazuje na můj 11. vlog, kde jsem členům eKlubu přiblížil své bezprostřední dojmy z nákupu brýlí pro virtuální a rozšířenou realitu Meta Quest 3. Jak obstojí aplikace Meta Horizon Workooms pro práci na mém Macu Mini, jehož obraz se do brýlí právě teď přenáší pomocí wi-fi? Prozradím, až bude článek dopsaný.
Na začátek musím přiznat, že virtuální realita je v podání Quest 3 spíše zklamáním, než radostí. Mohou za to především YouTube videa, která ukazují samotné prostředí operačního systému ve značně zkreslené kvalitě. Když totiž pořizujete záznam přímo v brýlích, bude výsledek několikanásobně lepší, než to, co vaše oko ve skutečnosti vidí skrze optiku a LCD displeje zařízení. Ve skutečnosti je totiž obraz sice ostrý a čitelný, ale pohled na jednotlivá okna je srovnatelný se sledováním CRT monitoru před dvaceti lety. Tenhle dojem je pak nejvíce patrný zejména při práci s textem, jako právě teď v Meta Horizon Workrooms. Přestože výhodou tohoto prostředí je, že si mohu vytvořit tři velké obrazovky přímo před svým virtuálním stolem, ale pokud mi na levém běží pouze aplikace Hudba, na pravém web a uprostřed edituji tento článek, nemám pocit, že je to nějaký výrazně lepší zážitek. Ano, je to netradiční, je to bezesporu zajímavé, ale komfort a především kvalitu, který má můj reálný 4K monitor na mém reálném pracovním stole, to rozhodně nevynahradí. Nemluvě o tlaku, který na hlavě cítím díky velmi nepříjemným popruhům pro uchycení brýlí.
Je škoda, že brýle, které mohou být pro řadu uživatelů první zkušeností se světem virtuální reality, nemají pohodlnější provedení. Umím si totiž představit, jak moc negativní zkušenost s virtuální realitou můžete, díky této „drobnosti“ jako je uchycení na hlavě získat. Tento problém jsem proto musel vyřešit nákupem jiného úchytu, takže se tím pořizovací cena Meta Quest 3 bohužel zvýšila. I když budete v brýlích jen sedět, nebude základní popruh, po nějakém čase, nic příjemného. Když jsem pak spustil hru vyžadující pohyb ve stoje a otáčení hlavou do všech směrů, bylo to ještě horší. Takže ne, základní popruh se opravdu nepovedl, přestože vám budou influenceři na YouTube tvrdit, jak to celkem ujde. Ne, neujde, pokud chcete mít brýle nasazené delší dobu než pár minut.
Myslel jsem, že výdrž baterie bude dalším negativním bodem mých dnešních prvních dojmů, ale nakonec musím uznat, že delší dobu, než dvě hodiny, zřejmě nebude dobré zařízení používat. Navíc jsem se velmi často nedostal ani na dvouhodinovou hranici provozu, takže už po hodině a půl jsem skončil s patnácti procenty a s úlevou brýle sundal, aby se mohly znovu nabít. Ano, pořídil jsem ještě Powerbanku o kapacitě 20.000 mAh, protože jsem myslel, že se od virtuální reality nebudu chtít odtrhnout, ale nakonec jsem ji použil pouze jednou.
Ovládání prostředí pomocí gest je sice po poslední aktualizaci výrazně lepší a přesnější, ale stále to není ono a velmi často jsem musel sáhnout po ovladačích, které jsou součástí Quest 3. Jejich spolehlivost místy také nebyla stoprocentní, přestože s gesty se to rozhodně srovnávat nedá. Nicméně pro oba způsoby ovládání je nezbytné, abyste v místnosti neměli úplnou tmu. Technologie, kterou brýle používají, totiž pracuje se snímáním rukou i ovladačů kamerami, které bez světla nic nepoznají. Večer jsem tak musel mít rozsvícenu jednu žárovkou v pracovně alespoň na 20 procent. Chápu, že asi jiné cesty v této cenové kategorii není, ale nadšený z toho také nejsem. Zejména proto, že samotným krytem na obličeji proniká u nosu světlo, což sice u jasu žárovky na 20 procent tolik nevadí, ale při větším světle už to vnímáte a je to trochu rušivé.
Na brýlích jsem zatím vyzkoušel surfování po internetu, které je sice fajn, ale číst delší texty se rozhodně nedá, Xbox Cloud gaming, který je chvíli skvělý a vzápětí zalagovaný až hrůza a samozřejmě došlo také na hry přímo pro virtuální realitu. Tato část je konečně o poznání radostnější, přestože s grafickou kvalitou většiny mnou vyzkoušených titulů to byla taková bída s nouzí. Je ovšem důležité si uvědomit, že hry pro VR zkrátka mají své limity a tím zásadním zde není grafická kvalita, ale především imerzivnost a maximální vtažení do prostředí hry. Jako konzolový hráč jsem zhýčkaný nejmodernějšími hrami a tak mě velmi nízká grafická kvalita u VR her nejprve zaskočila, ale po čase jsem si dokázal zvyknout. To, co mě totiž absolutně pohltilo, byla právě prostorovost a naprosté vtažení přímo do herního prostředí. Herní zážitek je u virtuální reality zatím o něčem jiném, než jsou grafické orgie. Tohle je třeba mít na paměti. A na otázku, jestli neuspokojivou grafiku vyváží právě imerzivnost zážitku musím jednoznačně a zcela zodpovědně říct, že ano.
Závěrem ještě prozradím, jestli jsem celý článek nakonec dopsal ve virtuální realitě a programu Meta Horizon Workrooms. Věřte mi, že jsem chtěl, ale na text virtuálního monitoru jsem začal čím dál víc mžourat, až jsem to nevydržel a dal Meta Quest 3 tam, kam patří – na nabíječku. Aplikace Wokrooms má proto význam jen tehdy, když potřebujete ještě s dalšími lidmi spolupracovat ve virtuální místnosti a uspořádat online setkání tohoto typu. Na takovou aktivitu budou brýle a Horizon Workrooms skvělé, ale aby mi nahradily práci na Macu nebo Macbooku? To určitě nehrozí. A ještě jednu výtku musím zmínit – hlučnost chlazení. Velmi často se stává, že chlazení slabě hučí, což v případě her, kde je hudba a zvuk, příliš neřešíte, ale když děláte cokoliv jiného, přeslechnout se to bohužel nedá. Něco vám zkrátka hučí na hlavě a vy s tím musíte počítat. Hů.
Zdroj: vlastní Foto: vlastní
Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.
