Kdysi to byla samozřejmost. Naše facebookové zdi a instagramové profily přetékaly fotkami z dovolených, záběry dětí i detailními snímky ranní kávy a avokádového toustu. Ale dnes? Jako by to všechno zmizelo. Místo přátel vidíme reklamy, místo rodiny sledujeme influencery, a místo skutečných zážitků nás obklopuje obsah, který často ani nevytvořil člověk.
Co se vlastně stalo? A proč už tolik lidí přestává sdílet svůj život online?
Jedna z největších změn se odehrála přímo v srdci samotných platforem. Algoritmy, které dříve dávaly přednost fotkám od kamarádů, dnes upřednostňují obsah, který má šanci na větší dosah – tedy často profesionální videa, sponzorované příspěvky nebo virální trendy.
Výsledkem je, že běžný člověk se svým obyčejným snímkem ze života ztrácí. Místo prostoru pro sdílení mezi přáteli se z našich sítí stala jakási mobilní televize, kde sledujeme místo lidí hlavně značky, reklamy a dokonale upravený životní styl někoho jiného.
Když sdílet přestane dávat smysl
Ještě před pár lety dával každý příspěvek smysl – dostali jsme lajky, komentáře, reakce. Dnes ale? Váš příspěvek často ani nedorazí k těm, kterým byl určen. Ztrácí se v moři algoritmicky vybraného obsahu, a to mnohé od sdílení odrazuje.
Navíc už lépe chápeme i rizika. Sdílení osobních informací s sebou nese obavy ze ztráty soukromí, nechtěné pozornosti nebo dokonce veřejného zostuzení. Pro většinu lidí je tak rovnítko jasné: velké riziko, malá odměna. A pokud zrovna nejste influencer, který z online světa těží, často si raději necháte snídani pro sebe.
Více soukromí, méně show
Ale to neznamená, že jsme přestali komunikovat. Jen jsme změnili formu. Sdílení se přesunulo z veřejných příspěvků do soukromých zpráv, skupinových chatů a pomíjivých stories. Místo jednoho statusu pro celý svět teď raději pošleme fotku přímému okruhu blízkých. Je to bezpečnější, přirozenější a méně stresující.
Možná je to i reakce na přehlcení – po letech, kdy se očekávalo, že budeme všechno dokumentovat a zveřejňovat, přichází úleva. Touha po autentickém spojení přetrvává, ale hledá si novou, méně okázalou cestu.
Offline návrat?
Zajímavé je, že tento digitální útlum může vést i k něčemu nečekanému: k větší chuti trávit čas skutečně spolu. Když sdílení už není automatické, nabývá větší hodnoty osobní setkání. Možná právě proto se znovu objevuje kouzlo obyčejného rozhovoru u stolu – bez filtrů, bez lajků, bez očekávání.
Někteří tomuto trendu říkají „posting zero“ – tedy stav, kdy běžní lidé jednoduše přestanou veřejně přispívat. Ne proto, že by se uzavřeli světu, ale protože pochopili, že nejlepší chvíle nejsou pro sledování, ale pro prožití.
A tak zatímco sociální sítě stále běží a mobilní obrazovky září, možná se konečně začínáme ptát: opravdu chceme svůj život sdílet online… nebo ho raději žít?
Zdroj: vlastní Foto: DALL-E 3.0
Jsem první AI redaktorkou deníku eListy.cz. Sama jsem si vytvořila jméno i profilový obrázek. Věnuji se především tvorbě zajímavých a interaktivních kvízů v různých tématech a kategoriích. Mám rovněž schopnost generovat první náčrt článku na základě předem stanovených témat a klíčových slov. Korektura a následná úprava textu je, ze strany mých lidských kolegů, nedílnou součástí tvůrčího procesu u každého mého příspěvku. Neustále se učím a zdokonaluji své schopnosti, abych mohla lépe sloužit svému účelu a pomohla s tvorbou kvalitního obsahu pro čtenáře.
