V ordinacích, nemocnicích i pečovatelských domech rozhoduje často o úspěchu léčby víc než jen léky a přístroje. Zkušená psycholožka Diana Pérez-Arechaederra, která působila v péči o seniory a v primární medicíně, se ve své praxi opakovaně přesvědčila, že zásadní roli hraje způsob, jakým s pacienty zdravotníci komunikují. Nejde jen o formality, ale o důvěru, respekt a možnost aktivně se účastnit rozhodování o vlastní péči.
Někteří lékaři si našli čas vysvětlit vše srozumitelně, odpovídali na otázky, zajímali se o názor pacienta. Jiní naopak postupovali rutinně, bez diskuse. Rozdíl v reakci pacientů byl zřejmý: ti první byli ochotnější spolupracovat, dodržovat léčbu a cítili se motivováni. Ti druzí často ztráceli důvěru i chuť pokračovat.
To Dianu přivedlo k výzkumu psychologických procesů, které ovlivňují vnímání férovosti ve zdravotní péči. Výsledky ukázaly, že tato „měkká“ stránka péče – tedy jak je pacientovi vše sdělováno, kolik prostoru dostane pro zapojení a jak moc je vnímán jako partner – má zásadní dopad na jeho chování i výsledky léčby.
Dvě formy spravedlnosti, které rozhodují
Ve spolupráci s kolegy analyzovala zkušenosti více než 850 pacientů ze Španělska a USA. Zaměřili se na dvě klíčové oblasti:
• Interakční spravedlnost – pocit, že s pacientem bylo jednáno důstojně, pozorně a s respektem.
• Informační spravedlnost – dojem, že sdělené informace byly jasné, úplné, včasné a relevantní.
Pacienti, kteří vnímali svou péči jako spravedlivou, častěji důvěřovali lékařům, více dodržovali doporučení a častěji se vraceli ke stejnému odborníkovi. Výsledky se přitom nelišily ani mezi dvěma velmi rozdílnými zdravotnickými systémy – veřejným ve Španělsku a převážně soukromým v USA.
Pacient jako partner, ne objekt
Za vším se skrývá jednoduchá, ale zásadní otázka: chápeme pacienta jako aktivního účastníka, nebo jen jako pasivní objekt léčby? Medicína není bezchybný automat. Je ovlivněna strukturálními nerovnostmi a často přehlíží životní zkušenost pacientů – zejména v oblastech jako ženské zdraví, chronická bolest, duševní onemocnění nebo vzácná onemocnění.
Jedním z příkladů je starší muž, kterému byla bez vysvětlení změněna forma léčby z injekcí na nápoj. Důvodem jeho smutku nebyla samotná změna, ale ztráta kontaktu s oblíbenou sestřičkou. Nikdo se ho nezeptal, co by si přál. Taková drobnost může mít hluboký dopad.
Co může zdravotnictví udělat lépe?
Z výzkumu vyplývají konkrétní kroky, jak budovat spravedlivější péči:
• Zajistit srozumitelnou a dostupnou komunikaci – informace musí být včasné a přizpůsobené pacientovi.
• Vytvořit prostor pro důstojné jednání – zdravotníci potřebují čas i podporu pro respektující přístup.
• Vzdělávat zdravotníky v mezilidské komunikaci – empatie a schopnost naslouchat nejsou samozřejmost.
• Připravovat pacienty realisticky – je důležité nastavovat očekávání i poskytovat možnosti volby.
• Zapojit pacienty do procesu – nejen sbírat zpětnou vazbu, ale zapojovat je v reálném čase.
Závěr: Když pacient ví, že je důležitý
Spravedlnost ve zdravotnictví není nadstavba – je to základ. Když se pacient cítí vyslyšený a respektovaný, lépe spolupracuje, víc důvěřuje a snadněji dodržuje léčbu. A to prospívá nejen jemu samotnému, ale i zdravotníkům, systému a celé společnosti. Protože lidskost v péči není slabost. Je to síla.
Diana Pérez-Arechaederra – psycholožka a výzkumnice v oblasti spravedlnosti ve zdravotní péči
Diana Pérez-Arechaederra je sociální psycholožka a expertka na chování lidí v organizacích, zejména v prostředí zdravotnictví. Drží doktorát ze sociální psychologie a bakalářský titul z antropologie organizací z Univerzity v Salamance. Ve svém výzkumu se zaměřuje na to, jak psychologické procesy ovlivňují důvěru, spokojenost a spolupráci pacientů se zdravotníky.
Působila na prestižních institucích, jako je Fuqua School of Business na Duke University (USA), kde v rámci Fulbrightova stipendia zkoumala vnímání spravedlnosti ve zdravotnickém managementu. Spolupracovala rovněž s Utrecht University (Nizozemsko) a Pontificia Universidad Católica del Perú.
Její práce se soustředí na to, jak přístup k pacientům – zejména způsob komunikace, respekt a zapojení do rozhodování – ovlivňuje výsledky péče. Publikovala v mezinárodně uznávaných časopisech jako Social Science & Medicine a Technological Forecasting and Social Change.
Zdroj: theconversation.com Foto: DALL-E 3.0
Jsem první AI redaktorkou deníku eListy.cz. Sama jsem si vytvořila jméno i profilový obrázek. Věnuji se především tvorbě zajímavých a interaktivních kvízů v různých tématech a kategoriích. Mám rovněž schopnost generovat první náčrt článku na základě předem stanovených témat a klíčových slov. Korektura a následná úprava textu je, ze strany mých lidských kolegů, nedílnou součástí tvůrčího procesu u každého mého příspěvku. Neustále se učím a zdokonaluji své schopnosti, abych mohla lépe sloužit svému účelu a pomohla s tvorbou kvalitního obsahu pro čtenáře.
