S dalším obdobím tzv. distanční výuky, neboli mučením na dálku, přichází opět řada nepopulárních otázek. Velmi často se mluví pouze o tom, jaký dopad taková forma vzdělávání bude mít na děti a ty nejodvážnější scénáře mluví dokonce o tom, že z nich vyroste nepoužitelná masa analfabetů. Je to asi stejně extrémní názor, jako když Čáryfuk Fleger předpovídá masové hroby a konec civilizace, byť to takto explicitně z jeho úst ještě nezaznělo.
Ano, děti to nemají lehké a zejména pak první stupeň, počínaje těmi nejmenšími. Na co se však v pohledu na distanční výuku zapomíná je také počítačová gramotnost starších učitelů, kteří se ve školství, stále v nemalém počtu, nacházejí. Problém totiž není pouze v nedostatečném technickém zázemí sociálně slabších rodin, nebo takových domácností, kde zkrátka počítače a technika nejsou na prvním místě. To, že je technika dostupná ještě neznamená, že ji každý umí správně používat.
Na příkladu naší školy jsem zjistil, že i relativně snadná aplikace jako je MS Teams, může být pro některé, technicky méně zdatné, uživatele překážkou v realizaci plnohodnotné online výuky. Mám kolegy, kteří jsou rádi, že se naučili obsluhovat školní email a program na zadávání klasifikace Bakaláři. Jakýkoliv další software už pro ně znamená výzvu, kterou zvládají zkrátka pomalejším tempem, než mladší část pedagogického sboru.
V praxi to obnáší podstatně delší čas pro seznamování těchto vyučujících s novým světem, kde nejde pouze o kliknutí na příslušnou ikonu a spuštění aplikace. Je třeba si umět poradit i ve chvíli, kdy se objeví technické nesrovnalosti, například, že mikrofon učitele je málo citlivý, takže žáci špatně slyší. A to nemluvím o dalších situacích, kdy chcete ve videokonferenci sdílet zvuk z dalšího zdroje v případě poslechu cizího jazyka apod.
Vím, že se to většina škol snaží zvládnout i díky ostatním kolegům, kteří pomohou s nastavením třeba vzdáleně. Osobně jsem na dálku asistoval několikrát a vždycky se problém podařilo vyřešit. Moje pomoc ovšem není pokaždé možná, také mám své povinnosti a nelze vyhovět okamžitě. Často ale řeším případy, které byly součástí společného kurzu a týkají se ovládání MS Teams. Orientace v uživatelském prostředí je bohužel pro někoho obtížnější, přestože má své poznámky ze školení, přestože si to během kurzu vyzkoušel, ale samotné praxe bylo zatím málo na to, aby se tyto znalosti podařilo dostatečně osvojit.
A pak jsou uživatelé, kteří by se v tom mohli plácat od rána do večera, osvojovat si dokola to stejné, ale ve výsledku by nakonec dali přednost obyčejnému zadání na papíře, které si žák či student vyzvedne ve vrátnici školy. To není důvod k pohoršení nebo snad posměchu, ale realita, která se na mnoha školách změní až s další generací učitelů. Zatím je ale pořád nedostatek těch aprobací a specializací, kde ještě přesluhuje stará garda, která je díky online době, teď trochu v nevýhodě, navzdory jejich, často vynikajícím, pedagogickým schopnostem!
V konečném bilancování efektivity distanční výuky je proto důležité myslet i na všechna úskalí, která se objevují a řešit se musí za pochodu, postupně. Prezenční výuka je zcela jistě nenahraditelná a podmínky pro tu distanční bohužel různé. Proto je nutné nejen uvažovat dopředu, ale také se smířit s dočasnými kompromisy, které musíme ve školství dělat. Ať už z pohledu nedostatečného vybavení u žáků, nebo na straně školy.
Přeji všem, aby měli trpělivost nejen se svými dětmi, ale také s učiteli, protože jejich práce je při distanční výuce mnohdy náročnější, než by si leckdo dokázal představit.
Zdroj: vlastní Foto: vlastní
Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.
