Své blogy často věnuji tématu, které se nás všech sice dotýká, ale velmi neradi o něm mluvíme. A je to vlastně pochopitelné, protože komu by se chtělo mluvit o smrti a pomíjivosti našeho života? Jestli jsem však během svého krátkého putování napříč duchovní literaturou narazil na něco zásadního, pak je to právě nepřehlížení této skutečnosti. Skutečnosti, že nikdo na tomto světě nesetrvá déle, než několik desítek let, pokud má to štěstí.
V mém oblíbeném filmu Malý Buddha je scéna, kdy tibetský mnich vysvětluje malému chlapci velmi jednoduše, co je to pomíjivost?
Uprostřed zaplněného náměstí se zeptá: „Vidíš všechny ty bytosti kolem nás?“ Kamera pak chvilku sleduje rušnou ulici a davy lidí, kteří někam míří a my máme před sebou jen nepatrný zlomek jejich dne, nepatrný zlomek jejich života. A jak se chlapec rozhlíží, mnich dodává: „A teď si představ, že ode dneška za sto let, tady nikdo z nich, včetně nás, nebude. To je pomíjivost.“
Když jsem tuto scénu viděl poprvé, byla pro mě velmi emotivní a mnohem skutečnější, než všechny kapitoly o konečnosti života, ve všech doposud přelouskaných knihách o filozofii a náboženství. Každému pomůže k pochopení něco jiného. Já měl silný zážitek právě díky Malému Buddhovi a dlouho jsem měl s východní filozofií, díky tomuto filmu, velmi blízký vztah. Dalajlama se pro mě stal důkazem reinkarnace a některé meditační techniky mi pomohly zažívat sílu přítomného okamžiku mnohem intenzivněji.
Sebelepší meditace vás však nikdy nemůže dostatečně připravit na odchod blízkého člověka a neoprostí vás ani od strachu z vlastní smrti, pokud tedy nejste pokročilým jogínem, nebo absolutním mistrem stezky svého probuzení. Meditace vás však může naučit lépe chápat pomíjivost lidského bytí a neignorovat smrt. Naopak – život dokonce bývá, nejen v pojetí buddhismu a východních směrů, vnímán jako příprava na smrt. Stav naší mysli, nebo chcete-li kvalita našeho duchovního poznání, má v okamžiku smrti, podle většiny buddhistických škol, zásadní vliv na budoucí, další život. Ať už si ho představujeme jako novou inkarnaci, nebo Očistec či Ráj. Smrt se zkrátka v žádném náboženství rozhodně nebere na lehkou váhu a vědomí pomíjivosti by mělo být neustále přítomné v každém z nás.
Vyrovnat se s pomíjivostí lidské existence může tedy znamenat lepší pochopení jejího významu pro náš každodenní život a do určité míry zlepšení jeho kvality. Můžeme pak přestat vynakládat energii tam, kde to není potřeba a soustředit se jen na to podstatné.
Chat GPT je fenomén dnešní doby – otevřená umělá inteligence, která pracuje se všemi dostupnými informacemi z internetu a na základě strojového učení se snaží poskytnout co nejrelevantnější výsledek pro zadaný požadavek či dotaz. Pojďme se teď seznámit s tím, jak tato umělá inteligence odpověděla na otázku: „Jak se smířit s pomíjivostí života?“ Jsem přesvědčený, že výsledek stojí přinejmenším k zamyšlení:
“Smíření se s pomíjivostí života může být velmi obtížné, ale existují některé způsoby, jak se s tímto faktem vyrovnat:
Uvědomte si, že život je pomíjivý: Pomíjivost je přirozená součástí našeho života a je něčím, co se nás všech týká. Pokud si uvědomíme, že život je krátký a nevratný, můžeme se snažit žít plně a neodkládat věci na později.
Zaměřte se na přítomnost: Mnoho z nás se obává budoucnosti nebo se trápí minulostí, ale je důležité si uvědomit, že jediný okamžik, který máme, je přítomnost. Zkuste se soustředit na to, co se děje kolem vás v tuto chvíli, a užít si každý moment.
Najděte význam a účel: Najděte věci, které vám přinášejí radost a smysl a snažte se je dělat co nejčastěji. Zkuste najít způsob, jak se podílet na něčem větším než jste sami, což vám může pomoci najít větší smysl vašeho života.
Užijte si svůj čas s rodinou a přáteli: Rodina a přátelé jsou často nejcennější součástí našeho života a mohou nám pomoci udržet perspektivu. Užijte si čas s nimi a dělejte věci, které vás baví.
Pamatujte na své dědictví: Vaše dědictví zahrnuje zážitky, znalosti a vztahy, které jste si během života vybudovali. Snažte se zanechat pozitivní stopu na světě tím, že pomáháte lidem, přispíváte k vašemu okolí nebo pracujete na věcech, které jsou pro vás důležité.
Hledejte podporu: Pokud se cítíte smutní nebo bezmocní, může vám pomoci hledat podporu u rodiny, přátel nebo odborníka na psychické zdraví. Mluvení o svých pocitech a myšlenkách s někým, kdo vás poslouchá, může být užitečné.
Pamatujte si, že každý má svůj vlastní způsob, jak se smířit s pomíjivostí života.”
Zdroj: vlastní, Chat GPT Foto: pixabay.com
Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.
