Spokojený fukar

V dálce zní motorová pila jako motorka – kroska. Často se mi stává, že už časně ráno slyším tyhle zvuky venkova, mezi které patří samozřejmě také hlasitý křik cirkulárky. Ti houževnatější si dělají zásoby dříví na zimu a ostatní jen zvelebují svá panství, aby všem sousedům ukázali, že jejich zahradní úpravy mají mnohem estetičtější charakter.

Moje máma má taky snahu plahočit se mezi dřevinami, ačkoliv to svádí na příliš velké množství volného času. „Vždyť já už jsem důchodce, tak co bych jinýho dělala?!“ huláká ve chvíli, kdy se ji snažím vnutit něco zajímavého ke čtení. „Jsi důchodce jen na papíře, ale biologicky rozhodně ne!“ Utěšování mi nikdy nešlo. Jsem ale rád, že ještě čiperně běhá a skáče! Horší by bylo, kdyby před sebou vláčela chodítko. Bude-li se plahočit dál, snad se jí tahle budoucnost vyhne.

Táta je tichým rukojmím mé mámy a tak se na zahrádce občas objeví i jeho stín. Neběhá, neskáče, jen se těší, až se bude moci vrátit domů. A těší se většinou tak intenzivně, že si občas odskočí na jednu kávu, druhou kávu, přepnout nahrávání vědomostní soutěže na nějaký detektivní seriál, aby se zase potichu vrátil ke svým, jasně stanoveným, zahradním úkolům. Ve chvíli, kdy se máti nedívá, posedává na lavičce a pozoruje ptactvo. Mají se oba nesmírně rádi. S legrací i bez legrace.

Mojí vrcholnou zahradní disciplínou jest sekání trávy. V této činnosti se nadšeně angažuji každé léto a přestože mi ze začátku chybí potřebná míra odhodlání, jsem nakonec úspěšně zapřažen a klíšťata nemají šanci! Ani důstojníci, generálové, natož branci! Armáda klíšťat teď mašíruje do vyšších trav. Naposledy jsem to kosil minulý víkend. Pavel odnaproti v tom jede každý týden. Jsem proti němu, se svým čtrnáctidenním intervalem, bezpochyby břídil, ale trauma z toho ještě nemám.

Ostatně letos už zřejmě sekám naposledy. Brzy totiž přijde na řadu fukar, který mi, po dlouhém přemlouvání, vnutila kolegyně z práce. Prý je to učiněná radost se s tím hrdě prohánět po zahrádce! “Dívej, já už jsem na to stará, ale ty seš mladej kluk, tobě to půjde raz dva,” naléhala Jindra s tím, že se jim zbytečně válí v garáži a měl bych si to už konečně vzít! “Tak kdy si ho odvezeš?” burácela koncem prázdnin a celé mi to začínalo být trochu podezřelé. Bál jsem se totiž, jestli v tom není nějaký háček?! Byl. 

Fukar je těžký jako prase a při prvním nastartování mi ho ucpala hruška, která zasvinila jeho útroby tak, že jsem je čistil půl dne. Hlasitost, s jakou milý fukar pracuje, vyvolala u sousedů dojem, že u nás začaly na černo probíhají stavební práce. A přepnutím do režimu foukání se fukar rázem změní na příruční vznášedlo, na kterém sice není pohodlné sedět, ale spolehlivě doletíte až k prodejně místního Vietnamce. Divím se, že na tom Jindra nelétala do práce. 

Zkrátka o zábavu mám teď na zahrádce postaráno a fukar je možné použít téměř na cokoliv, kromě listí. Darovanému fukaru na vlastnosti nehleď, opakuji si pravidelně. Zejména pak ve chvíli, kdy mám v rukou hrábě a pořizuji si další mozoly, zatímco fukar spokojeně odpočívá v garáži, nebo tam jen tak stojí na stráži. 

Zdroj: vlastní Foto: vlastní

Jak se Vám líbil tento článek?

Průměrné hodnocení: 0 / 5. Celkem hlasů: 0

Zatím nikdo nehodnotil.

Napsat komentář