Chytré telefony mají své kouzlo. Znají vás mnohem lépe, než se znáte vy sami. Čtou vám myšlenky a opravují vás. Tuhletu automatickou opravu textu nám byl čert dlužen. Aspoň tedy nám všem, co raději píšeme zprávy, než voláme, a navíc jsme líní si po sobě své vzkazy číst. A tak se může stát, že váš chytrý společník přetvoří vaši myšlenku k nepoznání. Mezi mé nejoblíbenější překlepy, nebo chcete-li automatické přepisy patří: máš média namísto anglického mass media, ale naprosto bezkonkurenční je Rozměrné léto. A jak měl původní název znít ? Ponechám všem chytrým hlavám vteřinku na rozmyšlenou a řešení napíši do následujícího odstavce 😊
Tak tedy Rozměrné léto je vlastně absolutně nechtěnou aluzí na název poetistického románu Rozmarné léto od Vladislava Vančury. Tak jistě, byl to zbytečně lehký úkol. Ale stejně si dovolím tvrdit, že spousta lidí na to nepřijde, jelikož nemá ani potuchy, že tato klasika existuje.
Vančura je dokonalým příkladem autora, u kterého jde o děj jen tak mimoděk. Nezáleží na obsahu, ale na formě. A ta je v jeho podání naprosto dokonalá. Inu, posuďte sami.
Mnozí odvážlivci, když se ocitli na počátku velkolepého měsíce června, usedají do stínu platanů a jejich urputné vzezření se stává mírným. Hle, větvoví a vysoký sloupec rtuti, jež se zdvíhá a opět klesá, připomínající oddech spáče. Hle, kyv slunečníku a tato tvář, kdysi hrůzná. Ať poshoví nos a odulý ret, jenž vyrazil z obličeje tak prudce, ať se mírní, neboť, probůh, město je klidné. Toť samý úvod knihy.
Vančurova čeština je krásná, precizní, hravá, poetická. Za mě je Vančurův jazyk poetičtější než ten Nezvalův. Jasně, onu mluvu povýšily navíc herecké výkony Vlastimila Brodského, Františka Řeháka a Rudolfa Hrušínského v rolích majora Huga, abbého Rocha a majitele říčních lázní Antonína Důry ve stejnojmenném filmu z roku 1968. Jazykovou dokonalost můžeme obdivovat i v dalším filmu natočeném dle románu Vladislava Vančury, a to Konec starých časů. V něm zase exceluje Josef Abrhám jako domnělý ruský kníže Alexej. Repliky, na kterých by si leckdo vylámal jazyk, sází do éteru s lehkostí a noblesou sobě vlastní.
Někdy si tak představuji, že by si takto barvitě a noblesně povídali chlapi u piva. Napadá mě to jen proto, že se domnívám, že muži mají veskrze jediný cíl, a to – sbalit krásnou dívku 😊 Pánové, omlouvám se. Ale zatímco ti archaičtí proutníci umí vzletně vyjádřit nejtajnější touhy, dnešní záletníci jsou tak nějak hrrr a neskutečně explicitní. O tom jsem ale zcela určitě psát nechtěla. Pojďme se vrátit k rozměrnému létu. Mobil to za mě napsal a moje první asociace byla, že se blíží plavková sezóna a já jako dalších x let dozadu propadám panice, že jsem zase nezhubla. Ba, naopak, že můj věk je dávno znát nejen ve tváři, ale i v těle. Ubíhající čas neumíme zastavit. Dokonce ani Helenka Vondráčková, jejíž reálný věk odhaluje její krk.
Ano, můžeme si říct: „Nerouhej se, buď ráda, že jsi zdravá!“ Samozřejmě, ale člověk chce pořád něco víc. Nejsem zcela určitě vůbec povrchní, ale musím přiznat, že bych chtěla vypadat mladě, netloustnout, neobjevovat šedivé vlasy (i když jich zatím moc nebylo) a v zrcadle nevidět nové vrásky. Jistě, mohlo by to být i mnohem horší. Ale já tak nějak nerada kazím lidem estetické prožitky. Vím, o čem mluvím, jelikož mně už na pláži zkazil estetický prožitek nejeden člověk.
Kéž by existoval elixír mládí. Vypila bych ho až do dna a ještě bych si vystála frontu na přídavek. Jediným zaručeným receptem, jak se udržet v kondici, je asi zdravá strava, každodenní pohyb a život bez stresu. Tak ta zdravá strava mi vcelku chutná, obejdu se bez masa, ale poměrně často mám prostě chuť na nějakou tu gastronomickou prasárničku. Pohyb mám ráda, v tom by problém nebyl. Ovšem život bez stresu? Ukažte mi, kdo ho má. A jde to vůbec? Například tento konec školního roku, jakož i celý školní rok, byl jeden velký stres. Okořeněný novými skutečnostmi, pravidelným testováním na COVID 19, nesmyslnými karanténami, snahou začlenit ukrajinské žáky do výuky. Jenomže je třeba si přiznat, že ať to vezmeme za jakýkoliv konec, tak to prostě úplně tak jednoduše nejde. Ač chytrým hlavám od stolu jde všechno perfektně vymyslet. Letos jsem unavená jinak. Bohatší o mnoho zkušeností a vyzbrojená poznatkem, že ty děti, rozuměj žáci, jsou vlastně ta nejlepší součást našeho školství. V měsíci červnu už stříhám ten pomyslný metr, který zaznamenává, kolik dnů zbývá do konce. A jak stoupá rtuť na teploměru, začínám snít o rozměrném létu, rozuměj nekonečných prázdninách.
Usedla jsem dnes pod strom na zahradě, platan to tedy nebyl, a přečetla si celé Vančurovo Rozmarné léto. Při čtení mi po těle, které snad ještě není tak tučné jako tělo Kateřiny Důrové, stékaly kapky potu. Stálo by za to svlažit se v chladné lázni. Sedím tu a říkám si, zda bych nemohla být konečně spokojená. Dcera mi odmaturovala a s dětmi ve škole jsme za ten rok ušli docela slušný kus cesty, i když to mnohdy byla cesta trnitá a plná bludných kořenů. Děťátka jsou někdy na zabití, ale dnes ovlivněna Vančurou, mohu konstatovat, že kroky jejich jsou vedeny těmi nejlepšími úmysly. A tak si dovoluji všem učitelům, asistentům, dětem a všem přejícím lidem popřát rozměrné léto. Jakože nikdy nekončící, slunečné a vskutku rozmarné v tom nejpříjemnějším slova smyslu.
Zdroj: vlastní Foto: vlastní
Poletuju si v práci i v životě. Vytvářím si vlastní světy, ve kterých se žije líp, než v tom reálném. Miluju zvířata, staré české filmy, Čapka, hudbu nejrůznějších žánrů, jógu a běh, levanduli, knihy a spoustu dalších věcí. Nemám ráda pokrytectví, rajčata, pravidelný režim, nátlak a moc lidí na jednom místě.
Díky za rozměrný článek! Fajn čtení na začátek léta… 🙂