Moc bych si přál na všech online seznamkách, kde již přes rok působím, smazat svůj profil. Už mi psaly vypelichané milfky, osamělé babičky, rozvedené coury i podvodníci vydávající se za půvabnice a další exempláře, jejichž popisem vás nehodlám pohoršovat ani zdržovat. Jedná se o plejádu možností, které jsem nevyužil a obzorů, které jsem si nerozšířil. Tímto se omlouvám všem, kterých se to týká, že jsem s nimi nechtěl ztrácet čas a jejich profil si rovnou zablokoval.
Jen zcela výjimečně se objevila naděje, že s touhle osobou už by to mohlo klapnout, ale pak to zase neklaplo při osobním setkání. A to jsem se kolikrát trmácel i desítky kilometrů, abych si udělal jasno. Dobře mi tak. Moje štěstí zřejmě nebude založené na fungujícím partnerském vztahu, ale na smíření se s tím, že tenhle život zkrátka musím dát úplně sám. Bez osoby blízké, které bych mohl svěřit první i poslední a se kterou bych sdílel slasti i strasti. Je to nejspíš tak.
Jenomže ženy vždycky byly a jsou v mém životě velmi důležité. S jejich půvabem se žije mnohem lépe a já mám pro ženský element opravdu abnormální slabost. Už si nevzpomínám, kdy jsem si poprvé uvědomil, jak mě kouzlo tzv. něžného pohlaví přitahuje, ale bylo to zcela zásadní zjištění. V přítomnosti krásné ženy jsem se cítil doslova blaženě, přestože to nebyla zrovna Blažena, ale třeba Míša, Alena, Helena, nebo Lucie. Příroda nás v tomto směru naprogramovala celkem nekompromisně, ale já teď rozhodně nemám na mysli přitažlivost pouze v sexuálním kontextu! Ženy jsou přece mnohem komplexnějším jevem, než představuje sexuální vzruch, který jen bývá často dominantním.
Na ženách se mi líbí už jenom to, že jejich hlas zní zcela jinak, než ten mužský. Tenhle významný rozdíl většinou bereme jako samozřejmost, ale kdykoliv se zaposlouchám do ženského hlasu, cítím se příjemně. Nechci to přehánět a používat výrazy jako “balzám na duši” nebo podobné jalovosti, ale ono to skutečně působí jako uklidňující zvuk, který se hezky poslouchá. Zvuk, ze kterého cítím jemnost. Ano, maminka na mě v těhotenství asi hodně mluvila, takže se tahle zkušenost mohla projevit i v mé náklonnosti k ženskému hlasu, ale bez ohledu na příčinu a důvody, mám ženský hlas, jakkoliv zabarvený, upřímně a bezpodmínečně rád.
Půvab ženy má mnoho podob a někdy mi stačí “obyčejný” pohled do tváře, abych cítil příjemné rozechvění a přiznám se, že mám sklony podléhat jemným tvarům obličeje a když se dotyčná ještě navíc usměje, stává se pro mě takový moment přímo andělským! Snad proto si představuji, že pokud by mělo existovat nebe, do kterého nás vynesou andělé, mají přesně takové tváře jako měla třeba Míša, Alena, Helena, nebo Lucie! Jedině tak nebudu v nebi dělat problémy a podvolím se čemukoliv, co bude následovat.
Ženy pro mě vždycky byly a budou velkou inspirací také v hudební tvorbě a stačí, když si jen vzpomenu na nějakého anděla, se kterým jsem měl možnost sdílet, byť jen nepatrnou část svého života… Mám pak potřebu rozvíjet melodii, která díky tomu začne vznikat a prohlubuje moje vzpomínky. Dělá je tak dokonce mnohem intenzivnější! Někdy si místo not před sebe položím fotku konkrétní ženy, aby bylo naše spojení výraznější.
Díky, Míšo, Aleno, Heleno i Lucie, že jste mi, přesně v tomto pořadí, udělaly ze života, alespoň na malou chvíli, doslova ráj! A díky vám všem ostatním, které mi, třeba i nevědomky, dáváte radost z poznání, že vy jste tím největším a nejkrásnějším zázrakem přírody jaký znám. Ať už se jmenujete jakkoliv, sláva vám! Sláva všem ženám!
Zdroj: vlastní Foto: pixabay.com
Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.
