Každý jsme v životě dostali nějaké karty, se kterými hrajeme svoji životní partii. Opravdu netuším, kdo to vlastně rozdává, ale jedno je jisté: někteří jsou vybaveni lepšími kombinacemi, než jiní. Karmisté to zřejmě vidí jako důsledek svých minulých životů a je téměř jisté, že jsou na tom lépe, než popudliví pesimisté, kteří se odmítají smířit se dvěma Červenými spodky a domáhají se nového rozdání.
Taky se občas divím, proč nemám ani jedno eso?! Ať šátrám v rukávu jak šátrám, stále nic! To by jednoho otrávilo na zbytek partie, ale takhle se to právě brát nesmí. Člověk by se měl naučit hrát s těmi kartami, které zrovna má a nezahazovat zbytečně ani jednu! Může se totiž stát, že význam jednotlivých z nich se projeví teprve až v pozdější fázi hry, nebo dokonce ve finále, a pak by nám zrovna taková Kulová desítka mohla chybět! Proč jsem se toho, já debil, vůbec vzdával?!
O tom, jak se naučit hrát i s horšími kartami, se obecně málo mluví, ve školách snad vůbec, a ještě méně se tolerují prohry. Tím nejdůležitějším však podle mě zůstává, že i když máme zdánlivě špatné karty, musíme si s nimi umět poradit a svoji partii statečně odehrát. Bez pocitu křivdy, že má někdo dvě nebo dokonce tři esa a nám se obloukem vyhýbají. Co když ale máme každý ve svém životě přesně takovou výzvu, kterou v danou chvíli nejvíce potřebujeme, ať už se nám to líbí nebo ne? Učím se denně smířit s teorií, že to tak doopravdy je. Nic jiného mi stejně nezbývá, pokud ovšem nechci neustále skuhrat a domáhat se nové partie, nebo jiných protihráčů.
Karmisté vědí, že lepší karty si musíme zasloužit díky vítězství v předchozích hrách a proto se snaží hrát podle pravidel, nešvindlovat, ani nehandlovat s ostatními hráči. Eso jednou určitě přijde, říkají si a pokorně vzývají další vrchní lícovou kartu, protože tahle hra má přece značné množství variant!
Okultisté se zase spoléhají na sílu tarotu, či křišťálových koulí, nejen aby se utvrdili ve své zaručené teorii předurčenosti, ale aby se cítili o něco méně překvapeni, když přijde postupka v barvě! Lápálie s postupkou je asi ta nejhorší, kterou znám a proto okultistům docela fandím. Na druhou stranu nesdílím jejich nadšení pro tyhle magické kejkle a raději si dobře prohlédnu, co mám aktuálně v ruce a co z toho by bylo nejlepší vynést. Nakonec si všimnu, že koš na odpadky vysloveně přetéká a je rozhodnuto! Někdy je opravdu tím nejlepším, co pro sebe můžeme udělat, vynést koš.
Ať už vděčíme za životní karty komukoliv, smiřme se s nimi. A v tom úplně nejhorším případě je zkusme mít rádi, dokud z nás nebudou staří dobří kamarádi. To vám moje moudrá hlava moudře radí. Věřím, že vám to ani trochu …
Zdroj: vlastní Foto: pixabay.com

Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.
Souhlasím, že je někdy náročný bojovat s nepřízní osudu, ale život je přece výzva, takže to tak asi musíme brát! :))
Všechno je výzva! Třeba i ráno vstát a jít do práce! 😀