Legendární hláška, kterou řekl Radar v seriálu M*A*S*H. Přesný kontext už si nepamatuji, ale velmi ráda tuto repliku používám v nejrůznějších situacích. Má být vyjádřením znalosti, uvědomění a jisté sounáležitosti mezi těmi, kdo tento výrok znají. Zdá se ale, že zasvěcených je vcelku málo. Každopádně se vyskytují všude po světě, což potvrzují komentáře na youtube, kde se objevila zmíněná scéna ze seriálu.
„Á, Bach,“ je něžná hláška, která dokumentuje romantičnost a jedinečnost okamžiku a měla by být doprovázena ladným gestem pravé ruky a oduševnělým výrazem obličeje. Propojuje lidi milující hudbu na celém světě, vytváří takovou jakoby znalou komunitu a stmeluje.
Je to vcelku ostuda, že jsem neměla ani tušení o existenci divadelní hry Bach a synové britské dramatičky a režisérky Niny Reinerové, kterou Divadlo na Vinohradech hrálo od roku 2023 a na 26.3. 2025 chystá jeho derniéru. Ovšem v životě lidském se stanou věci, která se stát mají, a tak v pravý čas dcera tuto hru našla. Předposlední představení.
Směs komedie a tragédie, která vám patrně vcelku reálně představí život hudebního velikána, o kterém byla sepsána nepřeberná množství informací, studií, knih a úvah. Co je na divadelní hře sympatické, je fakt, že osobnost uznávaného barokního skladatele nikterak nepřikrášluje, ba naopak jej zobrazuje jako člověka z masa a kostí se všemi jeho vrtochy, negativy a přirozenými projevy. Bach miloval Boha, hudbu a ženy. Se svými dvěma manželkami zplodil 20 dětí, ale pouze 9 z nich se dožilo dospělosti. Bach a synové řeší zejména vztahy mezi Johannem Sebastianem a jeho dvěma nejstaršími syny, Karlem a Vilémem. A byly to poměry a interakce veskrze problematické.
Ač byl bezesporu Bach excelentním skladatelem, jako člověk – otec a manžel, byl nesnesitelný, až despotický. Své názory na hudbu a komponování své rodině vnucoval a bral jako jediné platné a pravdivé. Ačkoli je jeho dílo dechberoucí a mnohovrstevnaté, dle svého vlastního názoru komponoval vlastně velmi racionálně a mechanicky. Z hudby udělal rodinný podnik a své postoje vnucoval svým dětem i manželkám. Johann Sebastian Bach byl mistrem polyfonie a k dokonalosti přivedl hudební formu fugy. Díky divadlu jsem konečně snad pochopila pojem kontrapunkt, jako skladebnou techniku používanou při vytváření polyfonní hudby, jelikož právě Bach byl nejznámější skladatel, který jej používal.
V jeho díle dosáhlo vrcholu „načančané baroko“. Jeho hudba je nadpozemská, pompézní, ale zároveň citová a lidská. Je jakýmsi smířlivým konsensem mezi tím, co označujeme jako sakrální a profánní. Připadáme si před jeho hudbou tak malí, ale zároveň nás motivuje a povznáší. To vše se dalo do divadelní hry alespoň částečně vměstnat. Sympatické bylo použití čtyř „živých“ nástrojů přímo na jevišti. Na Radku Holubovi v roli Bacha bylo vidět, že se hra příliš často nehraje, neboť mu mnohdy vypadával text. Alespoň tak to na mě působilo. Nicméně, na konci jsem nabyla dojmu, že to možná byla jen součást role. Bacha ztvárnil dokonale. Jeho temnou stránku, protivnost a nesnesitelnost.
Hra řeší zejména Bachovy vztahy s nejstaršími syny z prvního manželství. Karlem, snaživým, ale méně talentovaným a s Vilémem, který přes svůj nesporný talent byl línější, nesystematický, neambiciózní a raději nesnáze utápěl v alkoholu. Snad to bude znít přízemně, ale za mě bylo v této hře obsaženo naprosto vše. Láska, hudba, city, vztah k vrchnosti, Bůh, rozervanost, život… Divák se zasmál, zaplakal, potěšil hudbou. Nejdůležitější však byl popud zamyslet se nad tím, jaké to je žít s umělcem, navíc geniálním.
A o tom už více něž 14 dnů přemítám (popravdě o tom přemýšlím už 25 let, co s jedním takovým umělcem žiju) a nejsem schopna svoje myšlenky přijatelně „učesat“ do slov, tak aby nezněly jako klišé a aby vyjádřily mé skutečné pocity a názory.
Žít s umělcem je těžké, možná i nemožné. To, co umí vložit do umění – cit, něhu, lásku, srdce, nedokáže s lehkostí dávat vám jako partnerovi. Pokud s ním chcete vycházet, musíte se naučit obrovské toleranci, ústupkům, čtení mezi řádky. Umělec má úplně jiný rytmus života i režim dne, než máte vy. Je schopen probdít noc a prospat den. Během jeho uměleckého pnutí se nevyspíte ani vy. Hudba zní celým domem, rezonuje ve všech místnostech a ve vás to na jednu stranu vyvolává pocit nádhery, ale na tu druhou vás to dokáže neskutečně rozčílit, jelikož ráno brzy vstáváte do práce a musíte se celý den intelektuálně projevovat, což v jistém věku za spánkového deficitu už dost dobře nejde.
Musíte se smířit s tím, že umělec bude mít vysoké nároky nejen na vás – svého partnera/partnerku, ale také na ratolest. Že od jejich útlého věku bude očekávat a vyžadovat, že budou umět všechno stejně dobře jako on sám a nikdy z ničeho nesleví. Většinou se nesmíří s tím, že na něco máte jiný názor a pohled. Uznává jen ten svůj. Někdy může dokonce působit jako neskutečný nelida. Vy však víte, že uvnitř se skrývá velké srdce, které zarostlo tóny, zvukem, frekvencemi.
On i ten Sebastian Bach své děti zbožňoval, miloval i své manželky. Zejména tu první Marii Barbaru, ačkoli ji kvůli té druhé opustil. Jako nejsilnější moment divadelní hry vidím právě toto, kdy syn Karel svému otci říká, že maminka mu bude chybět a že mu bude nejvíc chybět, až bude s tou druhou. To se nakonec opravdu potvrdilo v několika silných scénách.
Z divadla jsem odešla s reflexivní náladou a záměrem, že zase začnu hrát na klavír, který stojí už téměř 10 let ladem v dětském pokoji. Aniž bychom se o tomto s dcerou bavily, měla patrně úplně stejné myšlenkové pochody a o dva dny později si klavír odvezla do svého nového domova. Tímto se má cesta nezkrotně líné hudebnice symbolicky završila. Vy ovšem ještě můžete zajít na Bacha a synové naposledy do divadla. Derniéra proběhne 26.3. 2025 v 19 hodin v Divadle na Vinohradech. Stojí to za to!
Zdroj: vlastní Foto: vlastní
Poletuju si v práci i v životě. Vytvářím si vlastní světy, ve kterých se žije líp, než v tom reálném. Miluju zvířata, staré české filmy, Čapka, hudbu nejrůznějších žánrů, jógu a běh, levanduli, knihy a spoustu dalších věcí. Nemám ráda pokrytectví, rajčata, pravidelný režim, nátlak a moc lidí na jednom místě.
