S humorem se to má tak, že je navýsost subjektivní a často naráží na hranice vkusu každého z nás. S tímto vědomím je třeba přistupovat ke každému filmu či seriálu, který se pohybuje v žánru komedie. Nejinak tomu je také v případě Vražd v budově, které spojují dva skvělé, přesto trochu zapomenuté, herce osmdesátých a devadesátých let – Steva Martina a Martina Shorta.
Ze začátku jsem měl trochu dojem, že jejich postavy jsou velmi zvláštně napsané, jakoby ani neměly být příliš výrazné a jejich vzájemné propojení působí nepřirozeně, uměle, zvláštně. Záhy jsem však zjistil, že se jedná o promyšlený záměr, který ve spojení s mladou Selenou Gomez, která mezi dva vysloužilé umělce vnese onu potřebnou jiskru, funguje báječně!
Trojici hlavních hrdinů spojuje záliba v poslechu kriminálních podcastů a když se jim naskytne, jen díky vraždě v jejich budově, možnost vyzkoušet si vlastní pátrání s přesahem do podcastové tvorby, spustí se kolotoč bizarních událostí, situací a bezesporu také vtipných scén, které opravdu skvěle a naprosto jedinečně dokresluje výprava seriálu! Zatímco klasické kriminální příběhy mají často nejrůznějšími filtry podbarvenou atmosféru, aby tak na diváka mohly působit více tajemně a dramaticky, Jen vraždy v budově se snaží, díky svému barevnému, ale přesto nijak přehnanému, prostředí, navodit úplně jiný dojem. Interiéry, kde se většina děje odehrává, na mě totiž působily tak trochu jako kabaret či varieté, což má, s ohledem na příběhové pozadí jednotlivých postav a časté odbočky do světa jejich divadelních představ, svůj klíčový význam. Tohle propojení funguje velmi dobře!
Vraždy, kolem kterých se točí první i druhá série, dávají samozvaným vyšetřovatelům prostor, kde mohou realizovat své bláznivé teorie o pachateli, přičemž se ani trochu nebojí být až přehnaně absurdní. Charles-Haden Savage, kterého hraje Steve Martin, má navíc bohaté zkušenosti coby detektiv Brazzos, excelující ve stejnojmenném seriálu z 90. let. Jeho přínos do vyšetřování je proto zcela zásadní. Oliver Putnam, v podání Martina Shorta, je zase bývalý ambiciózní broadwayský režisér, jehož snaha vést podcast stejně profesionálně jako samotné pátrání, je rovněž skvělým prvkem seriálu. A Mabel Mora (Selena Gomez), působí místy nejistě, herecky zcela jistě, ale tuhle povedenou trojici drží nějakým zázrakem pohromadě!
Jednotlivé díly jsou krátké (cca 20 minut) a tak se zábava koncentruje na to nejdůležitější – zamotat zápletku i samotné protagonisty, napínat diváka, ale především ho bavit humorem, který rozhodně nemá ambice jít za každou cenu s dobou, nebo být dokonce „in“! Je to místy šíleně trhlé, ale způsobem, který mě, narozdíl od jiných crazy komedií, nijak nepohoršil. Ba naopak! Působí to většinou velmi laskavě, mile a příjemně, takže jsem se nakonec nemohl dočkat třetí série, která na platformu Disney+ dorazila letos v srpnu.
Třetí řada je bezesporu nejlepší a přiznávám, že lví podíl na tom má především Meryl Streep, která se ujala role nedoceněné herečky Loretty Durkin, a já si uvědomil, jak umí nádherně zpívat! Dabing obsahují pouze první dvě řady a nutno podotknout, že je na velmi vysoké úrovni! Jan Vlasák coby Charles-Haden Savage je zkrátka nezapomenutelný.
S humorem se to má tak, že vás Jen vraždy v budově budou buď od začátku bavit tak, že seriál budete milovat, nebo naopak nenávidět. Já patřím do té první skupiny a nebudu přehánět, když přiznám, že se na něj, s odstupem času, klidně moc rád podívám znovu.
Zdroj: vlastní Foto: Hulu production
Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.
