Buddhistická filozofie mi byla vždycky velmi blízká a přečetl jsem oceán knih o nejrůznějších typech buddhistických škol a jejich meditačních technik. Velmi specifickou oblastí je potom ZEN buddhismus, který často používá jednoduché, ale přitom myšlenkově velmi silné příběhy, inspirující moudrostí životních podobenství ve spojení s laskavým humorem.
Oceán zenových příběhů, které sestavil francouzský odborník na zen Henri Brunel, obsahuje také bajky a pohádky z Dálného východu, které mají své jedinečné kouzlo. Knížku není nezbytně nutné číst od začátku do konce, ale můžete si namátkou vybírat povídky, které vás osloví třeba svým názvem.
Sám autor knihu charakterizuje takto: “Ocitáme se v dobách dávno minulých někde na vesnickém tržišti u nohou zenového mistra, který se zde zastavil na cestě. Stmívá se a my, ukolébáváni rytmem jeho slov, začínáme snít…”
Zenové učení bylo zpočátku předáváno ústně zenovými mnichy, kteří si vypomáhali nejrůznějšími příběhy, aby zpřístupnili zdánlivě jednoduché, a přesto záhadné myšlenky zenu i nejprostším lidem. Příběhy v knížce Oceán v kapce rosy vyprávějí o dracích, slonech, krásných moudrých dívkách, o mniších žijících v nuzných chýších, o zádumčivém císaři, kouzelném zrcadle nebo o volavce popelavé… Pod rouškou tajemného okouzlujícího světa se skrývá jádro věcí, absolutno, sama podstata Buddhy.”
Ledová žena
Byl jednou jeden… osamělý mládenec. Žil v nuzné chatrči a neměl ani přátele, ani příbuzné. Jednoho zimního rána pozoroval rampouchy visící ze střechy, které se jako křišťálové kapky třpytily na slunci. Zvolal:
“Přál bych si, aby mi nebe seslalo ženu, která by byla také tak bělostná, duhově jiskřivá a nádherná jako led!”
Večer, když se chystal ulehnout, zaklepal někdo na dveře.
“Kdo tam?”
“Já jsem ta dívka, o kterou jste dnes ráno prosil nebe. Přicházím za vámi, abych se stala vaší ženou.”
Mládenci to nedalo a otevřel. Na prahu stála překrásná dívka. Její opálové ruce a perleťové tváře zářily v měsíčním svitu.
“Vstupte,” řekl okouzlený mládenec. Když se dívka usadila v kuchyni, vyptával se jí:
“Opravdu si mne chcete vzít? Jsem velmi chudý, své služby nabízím komukoli, kdo má zájem si mě najmout. Já nejsem vhodná partie a vy jste tak krásná!”
Odpověděla, že o tom ví, a jestli ji chce, zůstane u něho.
Vzali se a celý rok žili v dokonalé shodě. Jednou je pozval na oslavu narozenin jejich soused, pohostinný a úslužný člověk. Nabídl jim, že při té příležitosti si mohou u něho dát horkou lázeň, neboť si nedávno pořídil dřevěnou káď a byl na ni velmi pyšný. Žena odmítla pod záminkou, že se horké vody bojí jako smrti. Ale její muž na ni naléhal:
“Nemůžeme přece urazit našeho hostitele, takového hodného souseda!”
Souhlasila tedy.
Když se večer žena dlouho nevracela z lázně, začal o ni mít manžel strach. Vydal se ji hledat. Místo ní však našel jen dvě modré stužky a hřeben plovoucí ve vodě.
Ledová žena roztála.
***
Zenové příběhy jsou často velmi záhadné. Z našeho příběhu o “ledové ženě” plyne zdánlivě jasné ponaučení. Mladý muž z nevědomosti nebo hlouposti pošle svou ženu na jistou smrt. Závěr je jednoduchý: “Nejprve mysli, potom jednej!” To je sice pravda, ale zenové pojetí je jiné, hlubší.
Co je, to je. Mladý muž nechce vidět skutečnost, jaká je, a tím, že si věci nepřipouští, například to, že jeho žena je z ledu, uzavírá si cestu k vysvobození, onu “vznešenou osmi-dílnou stezku” spočívající v osmi zásadách: správný názor, správné myšlení, správná řeč, správné jednání, správný způsob života, správné snažení, správné uvědomění, správné soustředění.
V každém okamžiku našeho žití, je-li správné, je špetka věčnosti.
Henri Brunel
Bývalý ředitel gymnázia, přes třicet let učí jógu. Je autorem řady knih o zenu, józe, modlitbách a vztahu mistra a žáka…
Z mnoha jeho děl uveďme například: Průvodce relaxací pro ty, kdo nemají čas, Zen: kočičí metoda, Zanechávám své stopy oblakům.
Zdroj: vlastní, Garamond Foto: vlastní
Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.
