V mocném království na jihu země vládl kdys pevnou rukou zběsilý vladař Kruton. Kruton si moc dobře uvědomoval, že na porobený lid musí být přísnost, jinak mu z remízku nezbyde ani kůlnička na dříví.
Krutonovu pravou ruku představoval jeho zástupce, velitel vojska, Brutan. Brutan zajišťoval svému vládci funkčnost armády a děs poddaných. Měl ale samozřejmě své koníčky, kupříkladu zálibu v hrdinských činech. Královstvím kolovala tenkrát prastará báj o Samochodu, který sestrojili moudří předkové a ukryli jej před zničením při poslední Velké válce. Velká válka dokázala zničit ledacos, kolektivní paměť nicméně ne. Takže se zvěst o Samochodu donesla až k Brutanovi samotnému a Brutan po něm zatoužil jak adolescent po kopulaci.
‘Musí být můj!!’ burácel jeho hlas vstříc zástupu generálů, plukovníků, finančníků a vůbec všech, bez kterých armáda nemůže existovat. Nejvíc dojmul štábního nástěnkáře, který musel Brutanův rozkaz napsat na papír a vyvěsit ho ku všeobecnému vědomí. Nastaly manévry jak při mobilizaci, inu, a co se nestalo?? Samochod byl objeven!! Brutan se samolibě dmul pýchou, ačkoli ho objevil Neznámý vojín. Snad proto má po celém světě tisíce pomníků a náhrobků. Brutan dokázal i vděčnost dát najevo.
Ale vraťme se k Samochodu. Samochod vypadal asi jako kočár, s tím rozdílem, že stál na čtyřech ‘nohou’. Nicméně to, že stál, neznamenalo, že chodil. Jako Golem bez šému. I jal se Brutan pátrati po způsobu, kterak Samochod přimět k pochodu.
Dávné legendy vydaly tajemství. Brutan za pomoci Krutonova svolení navštívil prastarý klášter, který měl ukrývat klíč k oživení Samochodu. Moudří předkové neponechali nic náhodě ve snaze zabránit zničení Samochodu během Velké války. Tamní mniši nehýřili pražádným nadšením, když Brutan rozrazil bránu jejich panství s glejtem, potvrzeným podpisem samotného Krutona Zběsilého. Museli staletí starý artefakt ze svého depozitáře vydat. Brutanova družina by je stejně bleskem přiměla ke zjištění, že veškerý odpor je marný.
I přinesl představený klášterního archivu kýžený předmět. Brutan znejistěl. Byla to obyčejná tyč s koulí na jedné straně.
Tak toto tedy má být onen vytoužený Fofrklac, kterak ho pradávné zápisy nazývaly??
Mnich dokázal jen pokrčit rameny. Co to je, to to je. Brutan se zachmuřeným výrazem potřímal tyč v osrstěné pazouře a opustil klášter stylem, který dával všem jasně najevo, že jestli se s družinou vrátí, bude mít důvod. A návrat nezůstane bez patřičné odezvy v podobě velmi nepříjemných důsledků.
I zasedl Brutan nedočkavě na sedadlo Samochodu. V ruce třímal Fofrklac a pátral, kam s ním. Hned před sebou spatřil mezi spoustou tlačítek a nejroztodivnějších hejblat, kterým vůbec nerozuměl, otvor, jehož průměr se shodoval s rozměrem Fofrklacu. Vsunul Fofrklac do otvoru a zachvěl se radostným očekáváním čehosi velkolepého. V Samochodu zahřmělo, slabě se zatřásl, a jal se tiše vrnět. Brutan nadrženě zachrochtal.
No jo, ale co dál??
Brutan správně vytušil, že Samochod musí poslouchat Fofrklac. Jal se tedy zazmítat Fofrklacem do všech světových stran. Všichni dobře víme, že Peklo vrací úder, dovolíme-li si škádlit hada bosou nohou. Samochod se nekorigovaně rozpohyboval. Doprava, doleva, dopředu, dozadu, nahoru, dolů… Brutan si vzpomněl na své mládí, když s kamarády sedlali býka a zkoušeli, kdo vydrží déle na jeho hřbetě, a pak, naživu.
I zanyl Brutan přenelidsky: ‘Uááááá!!’ Zmítal se bezmocně na poskakujícím Samochodu a snažil se přijít na způsob, jak Samochodovo řádění zastavit. Samochod náhle nadskočil a Brutan vylétl ze sedadla. V rukou mu zůstal Fofrklac a Samochod znehybněl. Brutan potupně dopadl na kostrč vedle Samochodu a tvářil se dotčeně. Okolní přihlížející celou performenci kvitovali překvapeným pohledem. Nebyli zvyklí, že by Brutan Mocný zažil neúspěch.
Brutan zakřičel na adresu Samochodu cosi nelichotivého a zhnuseně odhodil Fofrklac do dáli. Vrávoravě se postavil na vratké končetiny a pomalými kroky vydal se zvednout odhozený Fofrklac ze země. ‘Pivo,’ zaryčel polopříčetně. Během chvilky přispěchal armádní svačinář s oroseným kusem. Brutan zamručel cosi o flákání a neúctě k veliteli a mocným hltem jal se půllitr vyprázdnit. ‘Lemro,’ dodal ještě a objednal si další.
Přemýšlel, kde udělal chybu. Musí přece existovat způsob, jak bestii zkrotit.
Ve slabší chvíli pocítil lákavé nutkání zpříjemnit kolaborantům z kláštera jejich trudný úděl poctivou porcí tortury, aby kápli božskou, ale nakonec zvítězilo Brutanovo ego. Je nedostižný. Na takovouhle banalitu musí přijít sám. Samochod je přece jen mašina, která reaguje na povely, které dávám Já, brumlal si pod vousy, zatímco zamyšleně svíral památný Fofrklac. Bestii netřeba krotit, mě je potřeba krotit.
Vydrápal se ješitně na hřbet Samochodu zarazil Fofrklac do díry mezi hejblaty. Samochod rachotivě zabzdil a Brutan pocítil mírnou úlevu. Tak tohle mi už jednou vyšlo bez nehod, pomyslel si. To ale nic neřeší, uvažoval. Sebral veškerou odvahu a jemně pohnul Fofrklcem na levou stranu. Samochod učinil úkrok doleva. V posvátné hrůze Brutan Fofrklac pustil z pazoury a Samochod zkameněl. I zopakoval akci ještě jednou. Situace se opakovala. Když Brutan zjistil, že může takhle Samochodem pohybovat i doprava, dopředu i dozadu, věděl, že má vyhráno. Že je ještě mnohokrát mocnější, než byl kdy předtím.
Jeho mocné: ‘Uááááá!!’ prořízlo vzduch v širém okolí a Brutan jal se užít si svou první úspěšnou předváděcí jízdu. Opájel se vyděšenými občánky, kteří Samochodu zcela neheroicky utíkali z cesty.
Ach, jak nedostižný já jsem, opakoval si v duchu znovu a znovu. Neváhal a jel se pochlubit Krutonovi. Kruton byl Samochodem unešen. Kterak impozantní je ta věc… Ale, je to vůbec věc?? Chová se to jako živé. Když mu ale Brutan odhalil tajemství řízení Samochodu a nechal Krutona si řízení vyzkoušet, pochopil on, že se jedná o impozantní stroj, ale jenom o stroj.
Zvítězili oni potom společně v bitvách přeukrutných, sláva Brutanova rostla a rostla a království Krutonovo bezostyšně vzkvétalo. Oh, jaká to velebná slast, znělo Brutanovi v halvě.
Když odcházel po letech služby v armádě Krutonově na zasloužený odpočinek, neváhal a vystrojil pro příbuzné, známé, známé známých, tudíž neznámé, jakožto i pro Krutona samotného, velkolepou hostinu. Trvala pět dní a pět nocí a Brutan pohostinností nešetřil. A navíc, pyšně představil všem svůj vlastní vynález. Pojmenoval jej Brutar a s jeho pomocí osobně pro hosty připravoval pokrmy nevídané chuti a jakosti.
To už je ale jiný příběh.
Velký Samochod zůstal ve službách Krutonových, Brutan osobně zaučil několik vyvolených důstojníků, kterak Samochod ovládat. Zároveň pověřil zástup vědců a techniků, aby Samochod s největší opatrností prozkoumali a pokusili se sestrojit něco podobného. Dlužno podotknout, že se s přílišnými úspěchy nesetkali. Pokrok ještě neměl tolik nakročeno, ale to je také jiný příběh.
Jisté je, že Brutan odcházel ze světa s pocitem skvěle vykonaného díla.
A v tom je velká síla.
Uááááááá!!
Zdroj: vlastní Foto: pixabay.com
Narodil se v roce 1979 ve Středních Čechách. František je muzikant tělem i duší a svého času šmidlal také na housle, teď již válí pouze na kejtru. S Michalem Cosmosem navštěvoval hudební školu a kdysi dávno si spolu zabrnkali několik nestydatých písní. Občas se věnuje také literární tůře. Věří, že vždycky může být hůře.
