Stařeny na chmelu (2. část)

Podtitul Paní Naďa je za vodou, nepochválí však ani náhodou…

Minule  jsem dosti obšírně pojednala o jídle jako největším rozptýlení celého dne. Kvůli jídlu jsme však na chmel nikdo nejel, že ano.  Dnes už mohu říci, že jsem nečekala, že práce s chmelem je tak rozmanitá. To máte rozmotat dráty, naměřit správnou délku drátu, vzít “píchák”, zapíchnout drát do země, když je drát krátký, navázat ho, pak je tu zavádění tří rostlinek k jednomu drátu, ponechání jedné rostliny navíc, vytrhání rostlin zbylých…. Výsledkem toho je, že i po skončení práce na chmelnici vidíte neustále před sebou dráty všude, kam se podíváte, že se vám to stříbro furt leskne před očima, až vám zrak přechází.

Na chmelnici je třeba se vybavit mnoha vrstvami oblečení, které pak během dne postupně odhazujete. Ráno je třeba jeden stupeň, odpoledne 18. Je také dobré si nevytvářet ke chmelnici zvláštní citové pouto. Jednoho dne se totiž s ní musíte rozloučit, jelikož je “dodělaná” a musíte zas táhnout dál. Během týdne jsme vystřídali čtyři chmelnice a všechny byly krásné. Obklopovala je malebná příroda. Kopce, louky. Na nějaké kochání ale nebyl tak úplně čas. Ráno jsme opouštěli Hrad nabalení do mnoha vrstev oděvů a s obligátní řečnickou otázkou ” Tak kolik dáme dneska polí?” Počasí na chmelnici je proměnlivé. Asi největší rozptyl povětrnostních podmínek jsme zažili hned druhý den. Od ranních mrazíků, přes žár slunce, dále silný vítr, kroupy až po silný liják. Tohle všechno je třeba ustát, při nejlepším s humorem. A to se dá, pokud jste dobrá parta a nikdo vás neprudí.

CHCETE SI PŘÍSPĚVEK PŘEČÍST CELÝ A BEZ REKLAM?