Když se ke mě dostala publikace o pivovarech, kterých je v Česku více než 500, řekl jsem si, že by bylo rozhodně lepší získávat nové zkušenosti a rozšiřovat pivní obzory nejen teoreticky, ale také prakticky. A tak jsem v roce 2020 začal na sociálních sítích zveřejňovat své dojmy z piv, které se do mých rukou dostávají nejrůznějšími cestami – od kolegů z práce, přátel a známých, nebo díky návštěvě konkrétního kraje.
A protože si této mojí aktivity na Facebooku všiml také redaktor těchto stránek a zároveň můj kamarád z místa bydliště Michal, byl jsem osloven s nabídkou spolupráce, kterou jsem rád přijal. Společně věříme, že tento unikátní seriál osloví každého, koho pivní kultura v naší zemi alespoň trochu zajímá.
Každý díl vám nabídne tři kousky, které jsem vyzkoušel a popsal v krátkém komentáři. Hodnocení je vždy založené na mých osobních chuťových preferencí a pokud máte zážitek z ochutnání vybraného moku více či méně odlišný, nestyďte se jej napsat do komentářů pod článkem. Každý úhel pohledu, nebo lépe řečeno chuti, se počítá!
URBAN | no. 58
Pro tento kousek jsem si zajel na Vysočinu, do Třebíče. Vyzkoušel jsem Podklášterní pivovar a jeho polotmavý URBAN 13°, 5,3%. O vaření piva ve městě se píše již roku 1277, ale v roce 1967 byl pivovar zavřen a posléze i zbourán. Novodobé vaření tak začíná až v roce 2012. Etiketa opět více než jednoduchá, pouze se základními informacemi. Po otevření je cítit máslo a připečený chléb. Po nalití barva moku černého čaje, pěna béžová a rychle mizí. V chuti pak poznávám neoloupané mandle, nezralou třešeň, malinko karamel. Ocásek mírně hořký, po ukrknutí nic. K tomuto pivku si představuji například guláš s chlebem. A závěrem? Po šťastném nalezení pivovaru kousek od baziliky, jsem měl vysoká očekávání, leč je to takový lepší průměr!
KOCOUR | no. 59
Dnešní druhé pivko je z města Varnsdorf, pivovar Kocour a jeho IPA Samurai 12°, 5,1%. Opět děkuji Petrovi Hamplovi! O pivovaru se dozvídám, že byl otevřen v roce 2008, má pivovarskou zoo a vlastní železniční zastávku. Etiketa zajímavá a s příběhem. Po otevření cítím kvasnice, malinko citrusy. Po nalití barva moku kalně nahnědlá, pěna bílá a skoro neznatelná. V chuti pak poznávám slupky z mandlí a kyselé jablko. Ocásek silně hořký a po ukrknutí mandle. Hořkost je famózní a dlouho přetvává, jak se říká: “jako křen”! S chutí bych si k tomuto pivku dal štrůdl. A závěrem? Až na pěnu, která jaksi moc není, je toto dílo opět pro příznivce hořkého moku a pro milovníky železnice je zastávka jistě známa! Jako perličku ještě dodávám, že v létě je tu i možnost ubytování ve spacích vozech. A za to vše určitě vřele DOPORUČUJI!
DEVASTATOR | no. 60
Posledním kouskem tohoto dílu budiž pivko z města Louny: pivovar Lounský Žejdlík a jeho Devastátor 19°, 8,1%. O pivovaru samotném jsem se dozvěděl jen rok založení, a to 2013. Etiketa opět jednoduchá, což je v dnešní době asi moderní. Po otevření cítím kávu a karamel. Po nalití barva moku colového nápoje, pěna béžová, leč rychle mizí. V chuti pak poznávám karamel, přezrálou švestku a malinko Kofolu. Ocásek silně sladký, po ukrknutí chmel. K tomuto pivku bych s chutí zakousl něco kyselého, třeba zavináč nebo segedínský guláš. Za mě je Devastator vhodný pro dlouhé zimní večery a díky tomu, jak moc je sladké, spíše pro dámy. Ale za ochutnání rozhodně stojí a proto DOPORUČUJI!
Zdroj: vlastní Foto: vlastní, pixabay.com
V roce 83 mne vyplivla kladenská porodnice ze svých útrob. Od malička se zajímám o vlaky a železnici obecně. Po jisté době jsem k tomu přidal ještě letadla. Mezi nejčastější cesty u mne patří jízdy do jižních Čech na milovanou chalupu a to jakkoliv: jednou autem, jednou vlakem, a klidně přes Brno a Přerov! Jako správný Čech miluji pivo. Mám pár svých favoritů, ale pak se mi dostala do ruky kniha o pivovarech a řekl jsem si: jdu do toho! Více než 500 pivovarů v ČR, to je brnkačka, ale věřte není. O pivech na sociálních sítí publikuji od roku 2020 a jsem rád, že je u nás taková kultura. A mé motto: “Můžeš bejt blbej, ale musíš si umět poradit!”
