A už je to tu zase! Hysterie stoupá a za necelé dva týdny tu máme jednotné přijímací zkoušky na střední školy. Zatímco někteří adepti se moří studiem už od října minulého roku, jiní se probrali až měsíc před dnem D a rychle dohánějí to, co už patrně vážně zmeškali. Naskočit do toho rozjetého vlaku, který stále nabírá rychlost, už se jim nepodaří. Leda tak s různými šrámy na těle i duši.
Jako již tradičně se skupiny rodičů trumfují tím, kolik za přípravu svého deváťáka „vysypali“ a kolik různých druhů doučování jejich ratolest týdně absolvuje. Tak jistě, může jim to pomoci, ale na druhou stranu jim to může také vážně ublížit. A míním to přesně tak, jak to píšu.
Já osobně jsem ráda, že patřím ke generaci, která jednotnou přijímací zkoušku dělat nemusela. Zaprvé nic takového v té době neexistovalo a každá škola si připravila své vlastní testy, což mi připadá naprosto rozumnější a chytřejší, ale navíc jsem měla tak pěkný prospěch, že jsem byla přijata bez přijímaček. A co víc? Nemusela jsem prožívat muka ani se svojí dcerou před pár lety, jelikož si vybrala uměleckou školu, na kterou dělala v lednu talentové zkoušky a na začátku února už měla školu „v kapse“. Velká úleva nejen pro ni, ale hlavně pro nás, rodiče.
Mám pocit, že důležitost JPZ a prestiž některých škol se zbytečně přeceňuje. Z „přípravek“ na JPZ se stal neskutečný byznys, který podporuje absolutismus CERMATu. Za mě, všechno, co „smrdí“ jednotností a uniformitou, je špatně. Člověk tak nějak prahne po originalitě a jedinečnosti, ale stát nás neustále hází do jednoho pytle. Nemyslím si, že je dobře, aby gymnazista a adept na studium úzce profilované střední školy skládali stejnou přijímací zkoušku. To prostě není normální. To samé si myslím i o jednotné maturitní zkoušce.
Na druhou stranu, ačkoli s konceptem JPZ a CERMATem nesouhlasím, tak jsem s to děti na přijímačky z českého jazyka připravit, a navíc mě to baví. Jsem „komerční“ učitel, jak o sobě s oblibou říkám. Když je poptávka, je i nabídka. Na rozdíl od jiných, ale na tom nerejžuji kvanta peněz. Úplně zadarmo to ale také nedělám, jak by si veřejná obec představovala. Nakonec jsem tedy do JPZ citově zainteresována. Čtvrtou sezónu připravuji své studenty. Není to moc, ale není to také málo. Za tu dobu už jsem leccos v tomto směru prožila a neustále sbírám nejrůznější zkušenosti. Jelikož chci po studentech výsledky, pracuji také sama na sobě. Nakonec mě tento styl výuky baví, a dokonce si libuji v řešení didaktických testů. To je takový malý paradox. A je potřeba si uvědomit, že příprava na JPZ není jen testování do zblbnutí. Myslím si, že mým pozitivem je, že se dokážu do těch dětí opravdu vcítit a umím na řešení úloh nahlížet z úhlu jejich pohledu. Dělám u toho vtípky a něco schválně přeháním.
Učím pro jednu agenturu, kterou nebudu jmenovat, jelikož by to byla reklama. Učím ale také soukromě. Výhodou přípravek na přijímačky je to, že máte zpětnou vazbu hned, na rozdíl od vašeho působení ve škole. I když si myslím, že dnešní deváťáci jsou naprosto jiná generace než já, kupodivu mé vtipy ještě chápou a s některými jedeme na stejné vlně. Je to pro mě velmi motivující a těší mě to.
Jenomže na druhou stranu já vidím, že i ti nejlepší už jsou vážně unaveni. Ve chvíli, kdy by měli mít teď největší motivaci a drive, jsou už prostě energeticky vysátí. Doma i ve škole na ně tlačí. Pár „hodných“ učitelek nezapomene utrousit něco ve smyslu, že jsou blbci a proč se hlásí na prestižní pražské gymnázium, když mají leda tak na učňák. Vážně je to tak těžké ty děti povzbudit? Ano, jsou jiní, než jsme byli my. Žijeme prostě v jiné době s jinými podmínkami a reáliemi života. Včera mě pobavil jeden můj žák, který řekl doslovně: „My jsme poslední dobrá generace!“ Za měsíc mu bude patnáct 😊 Ano, zní to směšně, ale už i on vidí rozdíl mezi sebou a svým osmiletým bratrem. My jsme si už tak nějak zvykli na to, že každá další a další generace bude zase horší a horší. Ale je to vážně tak?
Nebylo by od věci, aby si někteří učitelé uvědomili, jací byli oni právě v 8. nebo 9. třídě základní školy. Měli by vystresované žáky nyní uklidnit, ne jim házet klacky pod nohy. Samozřejmě že některé děti také nehrají košer, ale to bude spíše výchovou. Ty děti mají před sebou první důležitý životní mezník, první opravdovou zkoušku. Nemělo by se to ale brát tak fatálně a „motivovat“ je návštěvou úřadu práce v rodném městě.
Když děti nemají energii, bere to energii i mně. A je jedno, jaký úkol právě řešíme. CERMAT si s tím někdy vyhraje a texty schválně volí velmi nejednoznačné. Formulace některých zadání jsou záměrně vágní a i dospělý učitel nad nimi musí přemýšlet. Každý rok se objeví v testech alespoň jedna úloha, která vyvolá polemiku, diskusi. Řekne se, že CERMAT nepotřebujeme a že je to zbytečná instituce. V důsledku se ale nic nestane a my pojedeme zase pěkně dál ve starých zajetých kolejích. Přesně podle hesla – My jim tu jednotnost do těch hlav natlučeme.
Pátý rok pracuji ve školství a někdy si připadám jako ten rytíř Don Quijote bojující s větrnými mlýny. Jako jednotlivec se systémem neudělám nic. Jediné, co tedy mohu dělat, je žáky na JPZ kvalitně připravit. Budu jim všem 11.4. a 14.4. držet palce a radit, aby nepodlehli panice.
Zdroj: vlastní Foto: zonerai.com
Poletuju si v práci i v životě. Vytvářím si vlastní světy, ve kterých se žije líp, než v tom reálném. Miluju zvířata, staré české filmy, Čapka, hudbu nejrůznějších žánrů, jógu a běh, levanduli, knihy a spoustu dalších věcí. Nemám ráda pokrytectví, rajčata, pravidelný režim, nátlak a moc lidí na jednom místě.
