Chodívali jsme kdysi do putyky, která se nazývala U Podmíráka. Hospodští byli tuční olysalí tatíci a jejich bezprecedentní škarohlídství utvrzovalo i sebeztracenějšího nekňubu, že dělají názvu špeluňky poctivou čest. Jeden se jmenoval Evžen a druhý Dušan.
Ten pajzl jsme trpěli jenom pro to, že nám tam, coby ocvočkovaným pubošům, nalili pár ředěných půlpiv do oslintaných půllitrů. Občas nám dokonce dovolili vytáhnout magneťák z Polska UNITRA a pustit Visáče nebo Pistole. To jsme se těm otrapům po dechberoucím rektálně-speleologickém výstupu museli útrpně ještě složit na panáky. Pili vaječňák, utrakvisti. Leckdo měl nutkání vrhnout při pohledu na tu dvojici mastných měchuřin, kterak do sebe lámou přetékající decáky vazké tekutiny, ne nepodobné samčímu semeni. Orgasmické škleby obou šejdířů po odporném polknutí vizkózního moku celé představení korunuvalo asi jako Quasimodovo pukrle, když jde opona potřetí dolů.
| AKTIVACE | PŘIHLÁŠENÍ |
