Měla to být původně Kuba, ale nakonec z toho bylo Portugalsko. Na vysvětlenou, mám neutuchající touhu navštívit moji milovanou Kubu. Vrátit se tam po letech, po mnoha letech, konkrétně po 29 letech. Mé představy jsou romantické a možná bych byla i dosti zklamaná. V létě se ale na Kubu stejně nelétá, je tam vedro. Pak to mělo být Porto, ale z důvodu předražených letenek nakonec vyhrál Lisabon, hlavní město Portugalska. Nejzápadnější město na evropské pevnině, které čítá 546 000 obyvatel (zdroj wikipedie) a rozprostírá se na poměrně malé ploše necelých 85 km2.
Zamilovala jsem se do něj až na druhý pohled. Ten první by se dal charakterizovat slovy – bordel, hluk. To byl můj první vjem, který ale během pár sekund vymizel a město jsem si bláznivě zamilovala. Malebné uličky, růžové a fialové keře, okachlíkované domy, roztomilé kavárničky, obchůdky a romantická zákoutí. Do toho charakteristická ikonická žlutá tramvaj č. 28, která vás proveze historickou částí města. Jet v ní je skutečný zážitek. Doposud jsem nepochopila, jak může zdolávat kopce, kterými se to v Lisabonu jen hemží. Řidiči tak musíte důvěřovat, že vás cestou nepřeklopí nebo že nevypadnete za jízdy ze stále otevřených okýnek. Měla jsem tak ohromnou radost, když jsme s dcerou na zpáteční cestě narazily na stejného, ověřeného řidiče, který se, pochopitelně, stal naším oblíbeným.
Lisabonu musí přijít na chuť opravdu každý. Na malé ploše je totiž nakoncentrováno vše, po čem prahnete – historické památky, muzea, galerie, dobré jídlo a pití, hudba, zábava, obchody, místa, kde se vykoupat. Příjemně mě překvapil také fakt, že na začátku července zde nebylo příliš turistů, a tak jsem se nemusela prodírat nevyžádanými zástupy lidí.
Po městě se, logicky, můžete pohybovat pěšky, ale můžete využít také propracovanou síť veřejné dopravy. Ať už tramvaj, metro, autobus, vlak nebo trajekt na řece Tajo. K tomuto účelu si musíte zakoupit žlutou kartu NAVEGANTE, která stojí 0,50 EUR a tu si posléze dobíjíte, tak, jak potřebujete. Samozřejmě existují různé tarify, které se vyplatí. Jednotlivé jízdné však není nikterak vysoké a pokud jste operativně ladění lidé jako my a věci řešíte ad hoc, určitě vás nezruinuje placení jednotlivých cest v řádu pár EUR. Platit můžete taktéž svojí bankovní kartou při vstupu do dopravního prostředku.
A co tedy v Lisabonu vidět? První místo MUST SEE je, samozřejmě, socha Ježíše Krista (Santuario de Cristo Rei), které se nachází na druhém břehu řeky Tejo v městečku Almada. Kristus se tyčí na vysokém útesu a jakoby drží ochrannou ruku nad hlavním městem Portugalska. Podoba se sochou Krista v Rio de Janeiru není náhodná, byla její inspirací. Tato portugalská varianta je 25 m vysoká, ale stojí na podstavci, jenž je vysoký 82 m, a tak je celá stavba dvakrát vyšší než ta v Riu. Přímo od sochy si můžete vychutnat pohled na nádherný visutý most Ponte de 25 Abril. Celková délka je něco přes 2 km, je na něm šest jízdních pruhů a byl pojmenován na upomínku Karafiátové revoluce v roce 1974.
Další atrakcí je výtah Santa Justa vystavěný v neogotickém stylu. Je zhotoven ze železa a navrhl jej inženýr Raul Mesnier de Ponsard. Výtah je vysoký 45 m a je vybaven dvěma kabinami s dřevěným interiérem. Ovšem na výtah se stojí dlouhé hodiny ve frontě, tudíž jsem se jím pokochala jen „zvenčí“.
Lisabon, stejně jako Paříž a jiné světové metropole, má svůj Vítězný oblouk – Arco da Rua Augusta na Praca de Comércio. Dále můžete navštívit hrad Sao Jorge, respektive maurskou pevnost, dech vám vezme Mosteiro dos Jerónimos (klášter Jeronymitů)-jedna z nejkrásnějších staveb Lisabonu nacházející se ve čtvrti Belém, postavená v roce 1500. Ve stejné části města najdete také Torre de Belém (Belémskou věž) z 16. století v manuelském stylu (portugalská pozdní gotika).
Lisabonská katedrála – hlavní římskokatolický kostel ve čtvrti Sé. Jak jsem již zmínila, ve městě je hodně muzeí a galerií. Pokud máte více času, můžete se vlakem dostat do blízkých městeček Cascais, Sintra. Cascais, vzdálené asi 30 km od Lisabonu, je malebné městečko, ve středověku rybářské, na konci 19. a na počátku 20. století se stalo letním sídlem portugalské královské rodiny. Známé je také svými nádhernými plážemi. Na prohlídku pohádkové Sintry nám, bohužel, nezbyl čas.
Lisabon a přilehlá městečka jistě skrývají mnohá jiná zákoutí, na která byste potřebovali více času. Lisabon mě nadchl svojí magickou atmosféru. Nesmírně se mi líbily kachle, kterými jsou obložené místní domy, přátelští lidé, rušné kavárny s božskými slanými i sladkými pochutinami. Klasickou „ledovou kávu“, na kterou jsme zvyklí z Čech, si tu nedáte. Je to jedině café com gélo (káva s ledem), Inu, nejsou to takoví barbaři jako my. Bohužel nejsem milovníkem mořských plodů a můj záměr dát si něco zdravého, rozuměj rybu, skončil bolestí břicha. Víno tu mají zrádné a bolí po něm hlava. Ale to není portugalská chyba, to je chyba má, protože neznám správnou míru. Ačkoli nemám ráda sardinky, obchody s nimi se mi moc zamlouvaly. Vypadají skvostně, ale to dělá to velké množství plechovek na malém místě.
Jediné, co mě mrzí, je, že jsem se nenaučila aspoň pár slov a frází portugalsky před cestou. Pokud chceme poznat tamní lid a život, měli bychom aspoň trošku místní jazyk umět, abychom pronikli do mentality a způsobu života obyvatel. Portugalština je malinko podobná španělštině a na můj vkus je v něm nadužívaná hláska š, ale to je můj subjektivní názor. Svůj nedostatek nyní doháním na Duoligo a vedu si vcelku dobře.
Do Lisabonu létají přímé lety z Prahy, které jsou operované leteckou společností Portugal Air. Společnost disponuje moderní flotilou letadel řady Airbus 320 -neo family. Jako bonus mi tato letecká společnost připravila zpáteční let airbusem 330 neo, což byl opravdu zážitek a musela jsem přiznat, že technologie postoupily hodně dopředu od éry mého působení na obdobném letadle OK-YBA.
Kuba to nebyla, ale stejně jako ona se Lisabon stal mojí srdcovou záležitostí. Navíc klika na dveřích a systém zamykání na našem pokoji byl podobný tomu na Varaderu. Takže ótimo, obrigada (na portugalštině se mi líbí, že v poděkování můžeme rozlišit, zda ho říká muž -obrigado, nebo žena-obrigada).
Zdroj: vlastní Foto: vlastní
Poletuju si v práci i v životě. Vytvářím si vlastní světy, ve kterých se žije líp, než v tom reálném. Miluju zvířata, staré české filmy, Čapka, hudbu nejrůznějších žánrů, jógu a běh, levanduli, knihy a spoustu dalších věcí. Nemám ráda pokrytectví, rajčata, pravidelný režim, nátlak a moc lidí na jednom místě.
