Když hovoří pan profesor Martin Hilský, musí každému srdce plesat. Tento charismatický pán nás obohatil nejlepšími překlady Shakespeara a celý svět nám ho může závidět. On sám si ale nelibuje v superlativech, a přestože si musí být vědom své velikosti, zůstal pokorným člověkem. A já se domnívám, že nemůže mít žádné neřesti.
Narodil se 8. dubna 1943 a nedávno tak oslavil své 83. narozeniny. Když ovšem přednáší, vyzařuje z něj energie mnohem mladšího člověka. Dovede zaujmout nejen lidi mé generace a starší, ale také naprostou omladinu. Má neuvěřitelný dar řeči a jeho vytříbené vyjadřování je magnetické a inspirativní. Naprosto nepokrytě závidím studentům FF UK v Praze i Českých Budějovicích, kteří měli tu čest „projít jeho rukama”. Je nejen emeritním profesorem těchto fakult, ale také nositelem Řádu britského impéria.
Přednáška o Ztraceném ráji
15. dubna 2026 se na Filozofické fakultě v Praze konala jeho přednáška o překladu Miltonova Ztraceného ráje, který v minulém roce vyšel. Navázal tak na překlady Josefa Jungmanna a Josefa Julia Davida z 19. století, které byly pro současného čtenáře nesmírně těžko stravitelné. Pan Hilský tak zpřístupnil tento epos, sestávající se ze 12 knih a líčící kořeny naší civilizace, člověku 21. století.
Nebe, Peklo, Ráj
Přednáška byla rozčleněna na tři tematické okruhy nazvané Nebe, Peklo, Ráj. Přiblížil v nich kontext doby, kdy dílo vznikalo, a pomocí ukázek doložil nejen Miltonův jazyk, ale také jeho myšlení. A ač tematika na první pohled vypadá dosti vážně, vnesl do ní politiku, své životní moudro, ale také humor. Nejkrásnější byly popisy andělů jako bytostí, které přijímají potravu, tráví a také vyměšují — což dosti odporuje tomu, jak si anděly představujeme my. Nádherné bylo zamyšlení nad Adamem a Evou, protkané láskou a pochopením.
Závěrečná paralela s dnešní situací ve světě mi několikrát nahrnula slzy do očí a nejsilnějším momentem bylo Hilského tvrzení, že každý překlad mu umožňuje srovnat se sám se sebou. Inu, i takový moudrý člověk ve svém věku na sobě stále pracuje a vyvíjí se, a tím inspiruje i nás. Takže závěrem mohu říct jediné — miluji ho každý den víc a víc.
Zdroj: vlastní Foto: vlastní
Poletuju si v práci i v životě. Vytvářím si vlastní světy, ve kterých se žije líp, než v tom reálném. Miluju zvířata, staré české filmy, Čapka, hudbu nejrůznějších žánrů, jógu a běh, levanduli, knihy a spoustu dalších věcí. Nemám ráda pokrytectví, rajčata, pravidelný režim, nátlak a moc lidí na jednom místě.
