BAILE ÁTHA CLIATH

Ne, ten název není napsaný žádnou hatmatilkou, nýbrž regulérním indoevropským jazykem, respektive jeho keltskou větví , a sice irštinou. Na první pohled tento jazyk vypadá archaicky a nesrozumitelně, ale vězte, že zase tak nesrozumitelný není. A při kratším pozorování v něm najdete logiku i zalíbení. Baile Átha Cliath znamená v irštině Dublin, čili hlavní město Irska. Pochopitelně má také svůj hlubší etymologický význam, ale toto nemá býti lingvistický diskurz.

Už na gymplu jsem se rozhodla, že musím Irsko navštívit, jelikož jsem zbožňovala irskou zpěvačku Sinéad O ‘Connor a pochopitelně i skupinu U 2. Kdysi jsem se také v jednom horoskopu na míru dozvěděla, že bych v Irsku měla žít. Přiznávám, že to bych asi nevydržela, jelikož počasí tam vládnoucí se mi nikterak nezamlouvá a kvůli tomu bych určitě trpěla. Poprvé jsem se do Dublinu podívala díky své práci až v “hluboké dospělosti”. Je zvláštní, jak si člověk vždycky představuje, že ta hlavní města musí být obrovská a velkolepá a pak je překvapen, že to nejdůležitější se dá prohlédnout během pár hodin. To o Dublinu skutečně platí. Pokud bydlíte kousek od letiště, nastoupíte do charakteristického zeleného dvoupatrového autobusu č. 16 a po půl hodině už budete korzovat na hlavním bulváru O’ Connel Street. Cestou budete míjet typické anglicko-irské domečky, tzv. detached, semi-detached a terraced houses. Jako vystřižené z učebnice angličtiny. V těchto domech se nacházejí romantické rodinné obchůdky s nápisy, díky nimž si zopakujete anglickou slovní zásobu (např. butcher’s, chemist’s, greengrocer’s). Úplně nejdojemněji na mě působí “zavšivená” holičství a opravny aut, díky kterým na vás dýchne atmosféra starých dobrých časů aneb Those were the times. Z autobusu nesmíte zapomenout vystoupit. Zastávky jsou natlačeny jedna za druhou, a tak interval mezi nimi leckdy nepřekračuje více než pár vteřin. Tak ať to neprokecáte!

Hlavní dominantou náměstí O’ Connel je tzv. Dublinská jehla. Je to vlastně 121 m vysoký kužel tyčící se na místě někdejšího památníku Admirála Nelsona a vznikl teprve v roce 2003. Další důležitou budovou je Stará pošta The General Post Office. Dále tu uvidíte několik soch politiků, kavárny, junk food restaurace a oblíbený Primark, který se tu ovšem jmenuje Penny s. Při následném toulání městem bychom neměli vynechat zastávku u katedrály Christ Church, založenou v roce 1030 ve vikingské osadě. Pak tu máme Dublinský hrad, který vznikl ve 13. stol. V roce 1592 královna Alžběta I. zakládá Trinity College, na které studoval např. Samuel Beckett, George Francis Fitzerald, Jonathan Swifft nebo Oscar Wilde. Další dominantou je St Patrick s Cathedral. Romatičnost toulání zvyšuje říčka Liffey, jež městem protéká a kterou krášlí nepřeberné množství mostů. Pravou chuť a genius loci Irska pocítíme ve čtvrti zvané Temple Bar, plné útulných kavárniček, restaurací a hospod, v nichž můžete ochutnat vyhlášené černé pivo Guiness. Před lety to bylo mé první vypité pivo v životě a musím říct, že na mě bylo opravdu silné.

Ne nadarmo se Irsku říká zelená země. Všude je spousta zeleně a nekonečné množství parků. Ty čistotu a krásu města, země jen umocňují.

Když se vám poštěstí, stejně jako mně, Dublin navštívit mnohokrát za sebou, po krátké chvíli budete všechna místa notoricky znát a začnete toužit po poznání něčeho nového. Tak jsme se jednou s kolegyněmi rozhodly zakoupit si okružní jízdu městem, která pokračovala kolem pobřeží a byla zakončena prohlídkou nádherného hradu Malahide Castle. Je to charismatický, typicky “anglický” hrad vystavěný na počátku 12. století. Budovu lemují úchvatné zahrady a parky, které zejména v letním období vyzývají ke spočinutí. Jediné, co mě zarazilo byl fakt, že hradem vás neprovede klasický průvodce, ale jen doprovodná osoba, která v každé místnosti spustí ” z kazeťáku” namluvený text.

Dublin jsem navštívila mockrát, nemám to přesně spočítáné, ale v jisté době jsem v něm trávila každý druhý týden v měsíci, ačkoli pracovně. Nicméně, vždycky se našel půlden na procházku městem nebo parkem. V té době jsem si říkala, že do Dublinu už nikdy nemusím. Jediné, co by mě lákalo, bylo pobřeží, kam jsem se z časových důvodů nikdy nedostala.

Ze sentimentu jsem se vrátila do Dublinu po sedmi letech, abych ho ukázala své dceři. Jelikož ČSA do této destinace už, bohužel, nelétá, využily jsme služeb irské letecké společnosti Aer Lingus. Ta je mi mnohem sympatičtější než Ryanair. Na Aer Lingus je zajímavé, že má hodně žen-kapitánek. Aspoň si to tedy myslím, protože jsem s nimi letěla několikrát a kromě jediného letu, vždy byla velitelkou letounu žena. Personál Aer Lingus je profesionální, milý, zkušený. Aspoň takové jsou moje dojmy a zkušenosti. Za dvě hodiny jste z Prahy v Dublinu. Krátká cesta.

Objednala jsem nám hotel, aniž bych tušila, že se vracím do hotelu, kde jsme v minulosti bydlívali. Hotel se přejmenoval a byl zrekonstruován, ale atmosféra zůstala. Park naproti hotelu je stále krásný, čistý a u tamního jezírka je snad stále stejná labuť. Restaurace Little Venice je pořád útulná a pořád se tam skvěle vaří.

Po sedmi letech jsem se vrátila na notoricky známá místa, abych jejich kouzlo zprostředkovala své dceři. Nakonec hlavně obohatila ona mne, jelikož při toulkách zapadlými uličkami našla restauraci, která se objevila v seriálu Simpsonovi. Je to skutečně edukativní pořad! A také jsem si splnila svůj sen, jet k moři a projít se u něj. A tak jsme vyrazily vlakem z centra, z Connely station do městečka zvaného Howth. Howth je klasické rybářské městečko s krásným přístavem a roztomilými taverničkami. Hned po výstupu z vlaku na vás dýchne magický mořský pach. Z mola můžete pozorovat okolní ostrůvečky a ti z vás, kdo stejně jako já, zbožňujete majáky, také si přijdete na své. Pro jachtaře tu máme jachtařský klub. Jelikož nevládlo zrovna nejpříznivější počasí, vcelku jsem obdivovala ty, kteří na jachtu vlezli a jež vítr smýkal ze strany na stranu. Nic pro slabé povahy, tudíž nic pro mě. A protože se strhla neskutečná průtrž mračen, musely jsme se odebrat do blízké restaurace, kde jsem jedla snad nejlepší curry omáčku na světě.

Irsko se tak ještě více zarylo do mého srdce. Neměly jsme štěstí na počasí, ale s tím se musí počítat. Slunce vysvitlo až poslední den před odletem, kdy jsme se procházely v parku před hotelem. Jenomže ten déšť vlastně umocnil náš prožitek a vyzdvihl melancholičnost země. Země, která mě teď začala lákat ještě víc. A ráda bych se tam ještě někdy vrátila, abych se podívala více do vnitra té nádhery, prošla se po nekonečných loukách s ovečkami Shaun. Po těch malebných stráních, které jsem zatím viděla pouze z letadla.

Zdroj: vlastní Foto: vlastní

Jak se ti líbil tento článek?

Průměrné hodnocení: 5 / 5. Celkem hlasů: 1

Komentujte

Pro přidání komentáře se nejprve přihlaš