Do Krkonoš!


Říká se, že hodně Čechů se v poslední době čím dál více upíná k dovolené v tuzemsku. Já jsem se druhý týden v červenci také upnul. A rovnou do Krkonoš! Jedna z mých oblíbených destinací je Harrachov, kde se ze mě stává náruživý turista se zaměřením na vysokohorské tůry. Tůřil jsem proto důkladně a zejména tam, kde to dobře znám. Nerad se totiž někde ztrácím. 

Tedy, ne že bych se už někdy ztratil, ale osvědčená trasa s pěkným výhledem je vždycky lepší, než krok do neznáma, který vůbec nemusí splnit má očekávání. A takovou situaci už jsem bohužel zažil – rady a tipy sice byly dobré, výsledek ovšem nikoliv. Jen doufám, že jsem se tehdy vážně neztratil! 

Každoročně procházím trasu na Dvoračky ve stylu – lanovou dráhou z Harrachova na Čertovu horu, která je výchozím bodem mého pěšího chodu s nádhernými výhledy na západní Krkonoše! Když dorazím na Štumpovku – Dvoračky, dalším chodem se stane horká horská polévka s domácím pečivem (tentokrát vynikající krkonošské kyselo) a následuje hlavní jídlo – smažák. Tenhle gastronomický majstrštyk si dávám výhradně jednou za rok (dříve místo projímadla, teď už jako chuťovku, když mi nevoní Nabídka dne). 

Bohužel nám byl přidělen velmi nepříjemný číšník, který nezvládá držet své emoce na uzdě a když byla objednávka ještě dodatečně doplňována další polévkou, znechuceným výrazem ve tváři dal najevo, že jsme ho vyloženě, nepromíjejte mi to slovo, nasrali. Bože můj, proč taháš takové lidi do pohostinství? Proč jim nedáš jiný osud? Třeba někde, kde nepřijdou do kontaktu s dalšími lidmi, protože taková práce jim evidentně nesvědčí. Bože můj, proč musím být svědkem nepatřičných úšklebků a projevů frustrace z pracovního vytížení? Nemůžeš to na příští rok zařídit jinak, prosím? Předem dík! A než začnete psát komentáře o tom, jak ne každý si může najít ideální povolání a že ne vždycky máme všichni skvělý den, připomínám, že určitý způsob vystupování k téhle profesi zkrátka patří. Takže buď jsem profesionál, nebo chudák, který se musí ještě hodně učit. Tečka. 

Následovala cesta na Zadní Plech a rozcestník Krakonošova snídaně, odkud jsme pokračovali až k Mumlavskému vodopádu. Jedná se o středně náročný okruh, který zvládnete i s pivním bříškem neboli pandírkem! A když se vyloženě loudáte jako já, budete mít krásný celodenní výlet:

Z Krkonoš to není daleko do Polska a tak jsem nemohl vynechat návštěvu příjemného lázeňského města Świeradów Zdrój a letoviska Deptak. Káva v útulné kavárně Bohema neměla chybu, stejně jako procházky po okolí. Takže pokud jste ještě v této oblasti nebyli, určitě vřele doporučuji! Mimochodem, je zde opravdu velmi zajímavá stavba – kostel Sv. Josefa, propojující původní objekt z roku 1897 s moderní přístavbou, která vznikla v 70. letech 20. století. Tohle, na první pohled nesourodé, propojení je bezesporu mimořádným architektonickým jevem. 

Jizerské hory a Krkonoše k sobě mají blízko a letos jsem se prošel také kolem vodního díla Černá Nisa u Bedřichova. Ale pozor! Trasa není průchozí kolem dokola, protože most u přehrady je stále v rekonstrukci a jak by řekl Gandalf: “Nemůžeš projít!” Naučná stezka vám přiblíží nejen život v okolní přírodě, ale také pohnuté osudy místních obyvatel: například Dagmar Spinová se na břehu vodní nádrže rozhodla dobrovolně ukončit svůj život, pravděpodobně proto, aby se již nemusela trápit smrtí manžela a vážně nemocnou matkou. Smutných příběhů, na které upozorňují kříže nebo pomníčky, je v Jizerkách celkem 176. Jejich seznam jsem našel tady.

Počasí přálo, slunce příliš nehřálo a mně se zdálo, že teplota je tak akorát. Měli jsme štěstí na ideální stav – 13 až 20 °C! Přestože jsem letos vynechal Špindl a Sněžku, byl to odpočinkový týden, který si rád v příštím roce opět zopakuji!

PS: Víte, že se na polské straně Krkonošského národního parku vybírá vstupné? Více zde >> 

Zdroj: vlastní Foto: vlastní

Jak se ti líbil tento článek?

Průměrné hodnocení: / 5. Celkem hlasů:

Komentujte

Pro přidání komentáře se nejprve přihlaš