Před nějakým časem jsem během návštěvy knihkupectví zaznamenal zajímavý úkaz. Procházeje zónou, stále populárnější, duchovní literatury, všiml jsem si malé holčičky, která s maminkou stála nad duchovním stolkem, kde se nacházely duchovní předměty... Zakroucené spirály, sošky Buddhů, keramika s motivy andělů, vonné svíčky a oleje, stojánky na bůhvíco a další pozoruhodné fetiše pro ten nejlepší duchovní život. A samozřejmě také nezbytné kamínky a kameny, šutry nejrůznějších tvarů, v nichž tiše dříme prastará energie tohoto i jiných světů.

Celá tato zóna mě trochu zpomalila a své kroky jsem volil uvážlivě! Ještě pomalejší jsem se stal ve chvíli, kdy jsem zaslechl, jak máma své dceři klidným, avšak rozhodným hlasem říká: "Podívej se dobře tady na ty kamínky a zkus mi říct, který z nich tě volá?" V tu chvíli jsem cítil potřebu zpomalit úplně a tak jsem zastavil u regálu, který byl ještě na doslech jejich rozhovoru a snažil se, prohlížením knížky Andělé nám dávají odpovědi, působit duchovně a hlavně nenápadně.