Ezomatka


Před nějakým časem jsem během návštěvy knihkupectví zaznamenal zajímavý úkaz. Procházeje zónou, stále populárnější, duchovní literatury, všiml jsem si malé holčičky, která s maminkou stála nad duchovním stolkem, kde se nacházely duchovní předměty… Zakroucené spirály, sošky Buddhů, keramika s motivy andělů, vonné svíčky a oleje, stojánky na bůhvíco a další pozoruhodné fetiše pro ten nejlepší duchovní život. A samozřejmě také nezbytné kamínky a kameny, šutry nejrůznějších tvarů, v nichž tiše dříme prastará energie tohoto i jiných světů.

Celá tato zóna mě trochu zpomalila a své kroky jsem volil uvážlivě! Ještě pomalejší jsem se stal ve chvíli, kdy jsem zaslechl, jak máma své dceři klidným, avšak rozhodným hlasem říká: “Podívej se dobře tady na ty kamínky a zkus mi říct, který z nich tě volá?” V tu chvíli jsem cítil potřebu zpomalit úplně a tak jsem zastavil u regálu, který byl ještě na doslech jejich rozhovoru a snažil se, prohlížením knížky Andělé nám dávají odpovědi, působit duchovně a hlavně nenápadně.

“Nepospíchej,” radila matka dítěti, které vypadalo, že netuší, co se po něm zrovna chce?! “Každý ten kamínek k tobě mluví,” pokračovala polohlasem.

“Když já nic neslyším,” odvětila dívenka a  svým pohřebním výrazem naznačila, že to bude dneska zase další pětka, ale tentokrát od maminky, což bolí úplně jinak, než ve škole. Při pohledu na to nebohé dítě se mi svíralo srdce a přiznám se, bylo mi ji moc líto, protože jsem viděl, jak se upřímně snaží zaslechnout alespoň něco. Šutry před ní však stále mlčely.

“Dívej se pozorně a zkus mi teda říct, který z těch kamínků tě nejvíc přitahuje? Který se ti nejvíce líbí?” Ezoterické nadšení této ženy pro magickou sílu šutrů proměnilo její klidný, avšak rozhodný hlas v klidné, avšak rozhodné naléhání. “No tak, bude to?! Který tě přitahuje? Který se ti líbí?” zvýšila ezomatka nepatrně hlasitost, až se vedle mě zastavil další člověk a nenápadně vytáhl z regálu Kurz zázraků od Alana Cohena, aby koutkem oka sledoval duchovní výchovu v praxi.

“Když mně se líbí všechny,” řeklo smutně dítě, jakoby tušilo, že tohle není ta správná odpověď. “NE! Všechny se ti líbit nemůžou!” křičela ezomatka na celé knihkupectví a já si vytáhl jinou knížku, abych působil ještě nenápadněji. Vypadalo to, že holčička propukne každou chvíli v pláč, protože už začala natahovat. Ezomatka si uvědomila svoji chybu a přehodnotila strategii výběru šutru pro její milovanou holčičku. “To nevadí, tak se alespoň podívej, jestli se ti nějaký líbí víc než ostatní?” 

Dítě jen zopakovalo, že jsou krásné všechny a já pochopil, že tady moje divácká role musí skončit. Opustil jsem zónu duchovní literatury a ve všech zbývajících zónách toho dne jsem přemýšlel, jak zoufalá je někdy snaha otevírat naše oči těm druhým, a jak neduchovní při tom dokážeme být. Nikdy nikoho nevtahujme do našeho vlastního duchovního světa, ať už nás k tomu nabádá touha obohatit ostatní o skvělá poznání a ještě lepší zážitky. Alespoň ne do chvíle, kdy o to ten druhý nepožádá sám. A v případě dětí buďme v tomto směru ještě opatrnější, protože jejich duše bývá často nevinnější a čistější, než duše sebelepší ezomatky.

Zdroj: vlastní Foto: Pixabay.com

Jak se ti líbil tento článek?

Průměrné hodnocení: / 5. Celkem hlasů:

Komentujte

Pro přidání komentáře se nejprve přihlaš