Jako učitelka se domnívám, že v oblasti českého jazyka je nejdůležitější, aby si žáci osvojili následující kompetence: 1) Komunikace-respektive efektivní komunikace s ohledem na záměr, který mluvčí či pisatel sleduje. S tím souvisí schopnost argumentovat, vyhledávat důvěryhodné informace, umět rozeznat fake news. 2) Umět pravopis!
Jako vážně! Jsem učitelka, která nemá ráda práci výklad-učebnice-sešit-tabule. A přesto jsem tradiční v tom, že bazíruju na znalosti pravopisu. Neuznávám názor, že mi pomůže automatická oprava pravopisu. Navíc můj chytrý telefon si opravuje nejen pravopis, ale také mé myšlenky, jelikož si myslí, že ví všechno lépe než já. A v jedné věci jsem flink, moc si po sobě nečtu, co můj mobil zplodí. Většinou úplně změní, co jsem vůbec chtěla sdělit. A tak vznikají docela roztomilé skvosty a kouzla nechtěného. Takže suma sumárum, naše elektronika je dobrý sluha, ale zlý pán! Nespoléhám se na ni.
Z nějakého důvodu dětem úplně ten pravopis nejde. Je to asi tím, že moc nečtou, a tak nemají uložená slova ve fotografické paměti a hrubky je nebijou do očí. Vždycky je totiž fajn slovo si napsat a podívat se, zda náhodou nevypadá trošku neesteticky, jednoduše řečeno blbě, a tudíž je v něm chyba. Když už jsou schopni psát v češtině bez chyb, tak na češtinářskou “drezúru” ale zapomenou v jiném předmětu a píšou s chybami hlava nehlava. Kolegyně tak potom mají možnost češtinářky nekonečně kritizovat, jak děti nic nenaučily. Takže já někdy děti prosím, aby mi nedělaly ostudu. Cizí chyby se prostě hledají lépe než ty vlastní! A nemusí to být jen chyby pravopisné.
Před dvěma lety jsem vyhlásila challenge, nebo chcete-li výzvu, s názvem Když se nedaří aneb Faily českého pravopisu, díky které bojujeme za češtinu lepší. V rámci této výzvy fotíme pravopisné chyby kolem nás a pak je společně opravujeme. Fotím tedy hlavně já, jelikož mě to nesmírně baví. Sociální sítě, obchody, reklamy, noviny, televize, internet jsou nekonečným zdrojem inspirace. A nejhorší je, že hrubky jsou i v oficiálních mailech z nejrůznějších institucí.
Takže taková “nejoblíbenější” a pro mě zároveň nejhnusnější chyba je by jste. Domnívám se, že je to tím, že autorům to by jste připadá tak nějak spisovnější než to jediné správné byste. Je to tzv. hyperkorektní tvar a lidé ho vážně zbožňují. Ach ty kondicionály!
Pak tady máme ty nejroztodivnější manikůry a pedikůry s kroužkem, ačkoli se píší s čárkou, jelikož jsou to slova cizího původu a s kůrou stromu nemají nic společného. Tyhle typy reklam mě dokážou neodvratně odradit od toho, abych využila služeb jejich autorů. Stejně tak mě definitivně rozčílila nabídka a kalkulace pána, který měl provést stříhání břečťanu na našem domě. Tak jako pán by se býval nikterak finančně neošidil. Ovšem u mě si člověk píšící s chybami opravdu nevydělá.
Před lety jsem z podobného důvodu přestala chodit do jógového studia, jelikož jeho paní majitelka napsala tryčko s tvrdým y. Chápu, že pro někoho to je malichernost, ale pro mě je to prostě zásadní a snižuje to důvěryhodnost dotyčné osoby i jejího podnikání.
Youtubeři a instagramoví mágové nám zase děkují za shlédnutí videa, přičemž mají statisícová zhlédnutí. Je to malinko ostuda. Shlížet můžeme totiž jen shora dolů, vzhlížet naopak směrem vzhůru na někoho s úctou, s obdivem. Filmy a videa se musí jedině zhlédnout. Jenom pak je totiž možné dát like a odběr. Jenomže to děti mnohokrát nevědí, a tak odebírají absolutní paskvily.
Pak nám dělají problémy zájmena, zejména zájmena osobní, jmenovitě tvary zájmena já. Mě píšeme ve 2. a 4. pádu, mně naopak ve 3.a 6. pádu. Nojo, ale ono také leckomu činí problém, identifikovat ten pád, a proto existují mnemotechnické pomůcky, kterými se zabývat ale nechci.
S a z na začátku slov je věc ošemetná. Existují různá pravidla, ale některá slova se musíme naučit zpaměti, nebo nám opět pomůže časté čtení. Onehdy se se mnou postupně hádala skoro stovka dětí, kterou připravuji na jednotnou přijímací zkoušku, že scvrknout píšeme se z, jelikož je to změna stavu. V tom je čeština skutečně těžká. Vypadá to jako změna stavu, ale dochází při ní ke smršťování a snižování objemu, zkrátka směr dohromady (ale ne do hromady, prosím).
Dokážu sama sobě přiznat, že pravopis v češtině je zapeklitý a někdy trochu dementní, jak ráda s oblibou říkám, jelikož jdou leckdy pravidla proti sobě, nebo jsou nelogická. Proč píšu mlýn ale mlít? Dětem připadají tato slova jako slova příbuzná a já se jim nedivím. Ona ale příbuzná nejsou, jelikož do češtiny přišla z jiných jazyků. Mlýn z němčiny a mlít z praslovanštiny. Děti ale historická mluvnice asi nezajímá, musí si to tedy zapamatovat.
Psaní velkých písmen je zvláštní kapitolou, nemá moc logiku ani historickou oporu v jazyku. Proč píšu příslušníky rodů a národů s velkým počátečním písmenem a antropologické skupiny s malým? A kde je mezi nimi přesná hranice? Dále se pak přiznám, že nemám v hlavě všechny názvy obcí po celé republice. Jako fakt! Takže nevím, zda hora je, či není součástí oficiálního názvu obce apod. Když jsem se kdysi konečně pravopis velkých písmen naučila, tak nám ho v roce 1993 změnili a udělali v tom ještě větší chaos.
A na závěr přichází lahůdka v podobě spojení tácy pana Nohavici. Tác skloňujeme podle vzoru hrad, tudíž v 1. pádě množného čísla máme tácy jako hrady. Nohavicu skloňujeme podle předsedy, ale v tomto spojení, čili ve 2. pádě, se v koncovce píše -i, protože mu předchází měkká souhláska. No, není ta čeština překrásná, variabilní a hravá! Ale nesmutněte. Kvůli tácům jsem se před mnoha lety pohádala dokonce s dámou, která měla z českého jazyka doktorát a v obchodě se suvenýry napsala popisek TÁCI. Ostentativně jsem to přepsala na tácy, ale ona zase neúnavně na táci.Bohužel si to spletla se slovem skici, které, jak jistě všichni víme, se píše s měkkým i. Protože jde o slovo úplně jiného rodu, skloňované podle úplně jiného vzoru.
Miluji češtinu a její mnohoznačnost, metaforičnost a hravost. Pravopis není žádný šlágr pro většinovou společnost, ale měl by být. Můj seriál Když se nedaří aneb Faily českého pravopisu bude pravděpodobně nekonečný. Zatím poslední epizoda obsahovala vinou klobásu 🙂 Jak jistě všichni víme, tak jednou z ingrediencí při výrobě vinné klobásy je víno, ke kořeni vin přidáme příponu ná a máme tu vinnou klobásu. Já jsem ale skeptik. Toho vína tam moc nebude. Možná proto jeden nejmenovaný obchod nabízí klobásu vinou. Ale ať už je ta klobása vinná nebo nevinná, pokaždé tam budou dvě n!
Dnes končím heslem- Mějte se krásně, skládejte básně a pište bez pravopisných chyb.
Zdroj: vlastní Foto: pixabay.com, vlastní
Poletuju si v práci i v životě. Vytvářím si vlastní světy, ve kterých se žije líp, než v tom reálném. Miluju zvířata, staré české filmy, Čapka, hudbu nejrůznějších žánrů, jógu a běh, levanduli, knihy a spoustu dalších věcí. Nemám ráda pokrytectví, rajčata, pravidelný režim, nátlak a moc lidí na jednom místě.
Občas se nestačím divit, co všechno se kolem objevuje za chyby. Někdy vyložené hrubky! Je to ostuda!! 🙁