Vesnice kde přežívám, už prošvihla kde co. Zejména “dotačním příležitostem” se náš Oujezd dlouhodobě vyhýbal, protože starosta a jeho kamarádi tomu moc nerozuměli. Nastala ovšem chvíle, kdy je celá slavná Evropská únie přitlačila ke zdi a donutila postarat se o zřízení vesnické (slovo “obecní” zní na naše poměry až příliš honosně) kanalizace! Takovou lapálii si na stará kolena náš starosta rozhodně nepřál, ani v tom nejhorším snu! Leč, doba je evropská a kanalizace “muší bejt, i kdyby starostu věšeli,” jak mimochodem vykřikoval místní ramenáč na veřejném zasedání zastupitelstva.
Nejdříve nás vesnický zpravodaj ujišťoval, že než vítězná firma “kopne” – dozvíme se to čtrnáct dnů předem z jejich letáku. Přijely bagry a nákladní auta a v ten den jsme si mohli přečíst, že už to vypuklo! Vedení vesnice opět nezklamalo. Volám na Úřad, abych zjistil, kde to soudruzi zase podcenili? Starosta se dušuje, že ještě nevydal pokyn a jestli bagry opravdu přijely, tak bude, cituji “Velký zle!” A ještě mlel něco o tom, že tuhle iniciativu jim nikdo neproplatí. Jenomže to už jsem z jeho tónu v hlase vycítil nejistotu a obavu, jestli jsem to celé nějakým zázrakem neprokoukl a raději hovor ukončil.
Proč je tahle kanalizační komédie pro mě tak moc důležitá? Rád bych totiž vyjel s autem do práce a věděl, že na informace, které dostanu, se můžu spolehnout! Nemám náladu se starat za starostu a obvolávat stavbyvedoucího s dotazy, jak to vlastně bude probíhat?! Nemám náladu si znovu připouštět, že tenhle páprda vyhrál volby, přestože byl vždycky naprosto nepoužitelný.
Je dobře, že už to vypuklo, protože čím dřív to bude za námi, tím líp! Stavební technika a všichni ti lidé kolem – to je neuvěřitelné představení! Zejména, když si pohledem z okna všimnu, jak jeden z dělníků močí na vrata sousedovi. Močitel se v okruhu svých kolegů stával evidentně hrdinou dne a práce tak rychleji odsýpala. Někteří tomu statečnému Močiteli tleskali, jiní se zmohli pouze na hlasitý smích. Neubránil jsem se myšlence, jaké to bude, až se ocitnou před naším domem?! Zachvátil mě strach a rovněž děsivé představy! Močitel se do našeho prostoru jistě brzy dostaví!
Marně by se člověk mohl léčit s úzkostí a nedůvěrou k bližnímu svému, když pak vidí Močitele v akci! Nabyl jsem tedy dojmu, že vedení vesnice opět vybralo tu nejlepší firmu, jakou mohlo. Vždyť dělají vlastně kanalizaci, takže tahle odpolední scénka zase nebyla až tak od věci! Odskočit si o pár metrů dál na trávník? To dělají jenom lamy! Ale kolika dalších, a třeba ještě hrůznějších, scének jsem si během dne nevšiml? Bojím se domýšlet.
A teď další postřeh – všichni si najednou nechávají vyvážet žumpy. Ano, i ti, kteří to dlouhá léta neměli zapotřebí a už jim to na dně nějak nehorázně ztvrdlo.
“Tak tohle vám fakticky nevytáhnu, pane Pořádek!” křičela obsluha hovnocucu a bylo jasné, že nepomůže ani úplatek. “To už je jako kámen, hele,” dodával bez prdele (abych použil odbornou terminologii a citoval přesně). Když totiž nechcete kanalizační přípojku, ať už z jakéhokoliv důvodu (a řekněme si na rovinu, že to není malá investice a každý na to zkrátka nemá), měli byste páprdovi, pardon – Úřadu – dokládat, že máte hovnocuc pravidelně na pozemku. Nevím, jak dopadne Pořádek, ale ostatní se začali snažit.
Únie to s tou kanalizací asi na začátku myslela dobře, ale rozhodně nepočítala s Močitelem ani s Pořádkem. Vesnice kde přežívám, už se mi zase postarala o zábavu a s trochou trpělivosti to celé brzy skončí. Už teď se ale těším, co přijde příště!
Zdroj: vlastní Foto: Pixabay.com
Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.
