Recept na štěstí


Chtěli byste recept na štěstí? Jeden bych měl! Je to takový skromný nápad, abychom štěstí zkusili najít u sebe. Jediným prostředkem k našemu vlastnímu štěstí jsme my sami, protože nejlépe víme, co nám udělá radost a kdy jsme šťastní. Nepotřebujeme rady mudrců ani velké knihovny s duchovními poznatky o životě lidském. 

Být šťastný nemusí být až tak složitý úkol, stačí se jen průběžně věnovat všemu, co nám dělá radost. Máte rádi umění? Dopřejte si pravidelnou návštěvu míst, která vás uspokojí! Poslouchejte hudbu, ze které máte dobrý pocit! Sledujte filmy, ve kterých se probouzejí vaše emoce a zanechají ve vás silné dojmy! 

Věnujte se pravidelně všemu, co vás naplňuje radostí a neodkládejte nic na dobu, kdy by to podle vás mohlo být příhodnější. Nenechte se zaměstnat zbytečnostmi, které váš volný čas jen promění v činnosti bez hlubšího významu. 

A co je nejdůležitější – najděte si někoho, s kým můžete svoji radost sdílet, protože život je krásný, ale záleží na tom, s kým ho prožijeme! Mějte kolem sebe jen takové přátele, kteří jsou schopni sdílet vaše radosti i strasti společně s vámi a nenechávejte ve svém životě nikoho, kdo s vámi jen umí trávit čas, ale neprožívá jej. Zkuste si odpovědět na otázku, jestli se skutečně dokážete s kýmkoliv vzájemně obohacovat, podporovat a přitom takového vztahu nezneužívat? 

Nezůstávejte s lidmi, pro které byste v přátelském nebo partnerském vztahu zůstali jen kvůli tomu, abyste jim neublížili, nebo je nezklamali. Ale ani je nezatracujte jenom proto, že jste se v nějaké maličkosti nedokázali shodnout. Zkrátka mějte takové vztahy, ve kterých se dlouhodobě cítíte příjemně. Buďte velkorysí především sami k sobě a naučte se škodlivé vztahy odmítat a hledat lepší. Obvykle je to totiž to nejlepší východisko pro obě strany. Neudržujte uměle žádná přátelství ani lásku, protože z toho bývá nakonec ještě větší problém a trápení. 

Naučte se také respektovat odlišnosti těch, kteří do vašeho světa nepatří a jejichž přítomnost nevyhledáváte. Vyhněte se posuzování jinakosti a přijměte všechny rozmanitosti okolního života, protože nikdy nevíte, kdy vás mohou inspirovat. 

Proč jsem měl dnes potřebu tohle všechno napsat? Protože jsem velmi dlouho žil přesně naopak, než vám teď radím a přineslo mi to hodně smutku, nespokojenosti a žádné trvalé štěstí. Ve chvíli, kdy jsem ve svém životě začal řadu věcí vnímat a následně řešit úplně jinak, začal jsem být mnohem spokojenější a vyrovnanější. 

Když si tento recept na štěstí přečtete, zřejmě vám bude připadat naprosto logický, ale přesto se podle něj velmi často neumíme chovat. Necháváme práci, aby zasahovala do našeho volna, zůstáváme s lidmi, na které jsem si zkrátka zvykli, bez ohledu na jejich současnou roli v našem životě. A to je podle mého názoru špatně. 

Podstatnou úlohu má v tomhle příběhu dozajista naše přirozená obava ze změny a také z následků těžkého rozhodnutí a každý s tím umíme bojovat trochu jinak. Já často nepříjemné věci odkládal, dokud mi to všechno nespadlo na hlavu a já nepochopil, že je situace dál neúnosná. Mám však pocit, že většinou jsme schopni vnitřně cítit, kdy je TA CHVÍLE, kdy přichází ten pravý ČAS NA ZMĚNU. Jsme schopni se pak obelhávat tím, že tomu přece musíme dát ještě šanci… Naše alibi je milosrdenství, přestože se tím dopouštíme pravého opaku. 

Dovolte mi závěrem ještě jednu verzi receptu na štěstí, vypůjčenu od Jana Wericha, který by se letos 6. února dožil 115 let. V následujících slovech nacházím pokaždé velkou inspiraci a ctím jejich hlubokou pravdu…

“Na jedno jsem vždy věřil. Že nás pánbůh udělal všechny stejné. Jeden je bílý a druhý černý. Jeden je krásný, anebo poďobaný od neštovic. Ale všem je nám zima, když venku mrzne, a všichni se potíme, když praží slunce. A všichni musíme dýchat, abychom se neudusili.

Všechny nás nakonec odvezou. Jinými slovy, všichni jsme smrtelní. I nesmrtelní. Ale pro tohle nesmíme jeden z druhého dělat otroka. Pro tohle každý, ať jeho táta byl prezident nebo dráteník, musí mít stejnou příležitost žít plný život.

Nikdo si nesmí myslet, že je něco víc nebo lepšího než ten druhý. Možná že toho má víc v makovici, možná že nosí lepší košili, že má šikovnější ruce, možná že má větší bicepsy.

Ale tohle všechno ho jenom zavazuje, jenom zavazuje, aby toho udělal tím víc. Tím víc pro ty s menšími bicepsy a s horší košilí.

Jenže tomuhle můžou věřit a rozumět jenom ti z lidí, kteří mají rádi lidi.

Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a jediný recept na štěstí a to platí pro všechny. Pro mě, pro vás, pro Stalina, pro Trumana, pro celý svět.”

Zdroj: vlastní, Jan Werich Foto: Pixabay.com, Spisovatele.cz

Jak se ti líbil tento článek?

Průměrné hodnocení: 0 / 5. Celkem hlasů: 0

Zatím nikdo nehodnotil.

Komentujte

Pro přidání komentáře se nejprve přihlaš