… a s grácií, chtělo by se dodat. Ano, má to být narážka na známou repliku dramatika Edmonda Rostanda ze hry Cyrano z Bergeracu. A to je můj problém, leckdy mě napadne název článku, který se mi líbí, ale vlastně absolutně netuším, jaký text bych pod ten titulek asi tak mohla napsat. Během několika bezesných nocí zaplněných kašlem mě napadlo pár myšlenek, které by se k tomu mohly vázat. Jelikož jsem si je ale nezaznamenala, tak si je nepamatuji.
No, a teď se, Laděno, ukaž, jak to zpracuješ! Připadám si jako Zdeněk Svěrák alias Zdeněk Jíša-scénárista ve filmu Trhák, jehož původní scénář mu filmový štáb pod vedením režiséra Sváti Kohoutka (Ladislav Smoljak) absolutně přetvořil, vypustili postavy a některé naopak dodali a stařečka Lukeše pustili do záběru jeho vlastního pohřbu. A jelikož producent filmu Oldřich Šus (Petr Čepek) po několika roztrhaných košilích už jede všechno na první dobrou, rozkaz zněl jasně: „Teď, teď se ukažte, jak z toho vybruslíte!” A Jíša se s tím vypořádal bravurně. Ze stařečka Lukeše udělal jeho bratra, který je mu k nerozeznání podobný, a dokonce dopadá i na stejnou nohu jako nebožtík.
A jak z toho vybruslím já? Takový geniální titulek přeci musím využít:-) Zatím to natahuji vcelku slušně, ale konečně se musíme dostat k samotnému tématu. Název mě napadl za jedné noci, kdy jsem se probudila a na mém nočním stolku se ocitl tabák. Proč zrovna na mém, když jsem celoživotní nekuřák? Inu, položil si ho na něj můj muž, který zase naopak kouří. Nejdřív mě to rozčílilo, ale pak jsem pronesla tu svoji repliku a byla vlastně šťastná, že díky tomu mám název svého potencionálního spisku. Vypadá to jednoduše, ale skrývá se za tím vším takový hlubší psychologický fenomén. V mém okolí se vždy vyskytovali lidé, kteří jsou vlastně úplně jiní než já. V mnoha ohledech, ke kterým se postupně dostaneme. A já si kladu otázku, proč to tak vlastně je.
1) Normální je nekouřit! A přitom většina lidí v mém okolí kouří. Cigarety, tabák, elektronické cigarety, Iqos a bůhví co ještě jiného. Nakonec, ač nerada, musím říct, že je mi snad nejsympatičtější ten tabák. Aspoň svého majitele nutí, aby byl kreativní a cigáro si ubalil. Připadá mi úsměvné, že ti, co kouří elektronická cigára, si myslí, že je to zdravější. Tak nejsem odborník, ale jsem přesvědčena o tom, že neexistuje zdravé a nezdravé kouření. Vždycky to bude JEN kouření. Dokonce ani vdechování jahodové příchutě mě nepřesvědčí:-) Ze všeho toho mi nejhůř vychází ten Iqos. Nezapomenu, když tak nějak začínal a kolegyně ho hulila v šatně posádek při naší pohotovosti se slovy, že to vůbec není cítit. Já to tedy cítila, a dost. Smrdělo to nechutně, asi jako sláma s močí.
2) Pak tu máme nespolehlivost. Možná v mládí jsem párkrát také nedodržela, co jsem slíbila, nebo alespoň ne v takové míře. V pubertě je to snad i trochu omluvitelné. Ale že jsou nezodpovědní dospělí lidé? Dokonce i v takových profesích, kde by se dalo očekávat, že je to nepřípustné. A já tyhle lidi z nějakého důvodu na sebe neustále nabaluji. Lidi, kteří imrvére něco slibují a nikdy to nesplní, nikdy nedodrží slovo a ve finále to ještě obrátí proti vám.
3) Bohémové, manipulátoři, lidi, co si neváží svého vlastního času, lidi, co si neváží vašeho vlastního času, lidi, co pořád stojí s nataženou rukou, zlobilové, drzouni, sprosťáci, hulváti…
Ono by těch pofidérních skupin bylo ještě mnohem více, ale nakonec by to vypadalo, že v mém okolí jenom tyhle typy. Samozřejmě, že mám kolem sebe také lidi inspirativní, srdečné, vtipné, empatické. Ti prvně zmínění však převažují a já si říkám, proč tomu tak je. A jelikož platí, že se stáváš tím, co tě obklopuje, bylo by asi nejlepší co nejrychleji se vytratit. Jenomže je to opravdu tak, jak si myslím, nebo mám jen o sobě vysoké mínění? Jiná ale opravdu jsem, a tak přemýšlím nad tím, proč mi vesmír pořád tyhle lidi do života posílá.
Takže může to být proto, že: 1) Opaky se přitahují. 2) Většina lidí prostě takových je. 3) Jsou tu proto, aby mě testovali, zkoušeli moji trpělivost a zjistili, co všechno snesu. 4) Tito lidé mi přicházejí do života, aby mě něco naučili, aby mi něco předali, co já ještě nevím a neumím. Aby mě zkrátka posunuli dál.
Budu to brát pozitivně a budu si myslet, že ta čtvrtá varianta je správně. Akorát leckdy ještě nerozklíčuji, co mě vlastně mají ještě naučit. Trpělivosti? Sebeovládání? Čtení mezi řádky? Správný důvod se někdy neukáže hned, ale chce to čas. Chce to odstup a musím doufat, že tomu přijdu na kloub ještě v tomto životě, abych byla náležitě poučena. Od útlého mládí jsem měla pocit, že všude vypadám nepatřičně, skoro jako exot. Ve školce, ve škole, na táboře a později i v práci. Z toho důvodu jsem nabývala dojmu, že ani nikdy nebudu mít žádného partnera. Naštěstí, a jsem za to vděčná, existuje ještě jeden takový exot jako já! Čím jsem ale starší, tím víc si uvědomuji, že být jiný je vlastně deviza. Vždyť to plutí v hejnu nebo pobíhání ve stádu mě nikdy nelákalo. Učím se a do konce života se učit budu. Jsem smířená s tím, že nikdy nezapadnu. A tak tvůj tabák i svůj širák odhazuji v dáli. A s grácií…
Zdroj: vlastní Foto: DALL-E 3, vlastní
Poletuju si v práci i v životě. Vytvářím si vlastní světy, ve kterých se žije líp, než v tom reálném. Miluju zvířata, staré české filmy, Čapka, hudbu nejrůznějších žánrů, jógu a běh, levanduli, knihy a spoustu dalších věcí. Nemám ráda pokrytectví, rajčata, pravidelný režim, nátlak a moc lidí na jednom místě.
