Všichni si zasloužíme druhou šanci

Mám ráda retro věci, které dostanou druhou šanci a někdo jim dá nový život. Stejně tak to bylo se stařičkým dřevěným věšákem, který možná pamatuje, když se mávalo šeříkama na pozdrav Rudoarmějcům. Šrouby zrezivělé, zarážka utržená, nožky rozviklané, šňůry hnusně umělý a zpuchřelý, zažloutlý a potažený pavučinama s vrstvou prachu.

Už už jsem málem ten hnusnej kus klacku hodila na hromádku ke spálení, když jsem si všimla, že to dřevo je pokrytý nechutně velkou vrstvou laku, která to dřevo zachránila před totální zkázou. V tu chvíli začala velká akce s názvem: Druhou šanci si zaslouží každý!“ A na konci renovace jsem očekávala pořádný přísun dopaminu.

Držák jsem do šroubečku rozebrala a každou část pečlivě „šmirglpapírem“ obrousila. Pak slepila zpět. A těšila se, že příště to dřevo napustím olejem, pořídím nový šroubek do středu a podložky a natáhnu nové šňůrky. Nechtěla jsem ho „znásilňovat“ bruskami a vruty.

Celá záchranná akce věšáku byla především paralelou k tomu, že pokud se přesvědčím o tom, že sama dokážu dát život tomu stařičkými věšáku, dokážu sama sobě zařídit přesně takový „lepší“ život. Stejně jako má ten věšák, teď už nebude zapadlý v koutě pokrytý pavučinama. Další paralely si můžete domyslet sami.

Druhou šanci na lepší život si zaslouží každý.I ten starý věšák. I já i Ty!

Zdroj: vlastní Foto: vlastní

Michaela (Myš)

Narodila se v prosinci LP 1986 v Pardubicích. Celý život žila na vesnici a do dnešní doby se stihla věnovat všelijakým projektům, které zanechaly hlubokou stopu v jejím srdci (rádio KLFREE ONE, festival Step By Rock, rodina, rádio Pohoda, rodina) – seřazeno chronologicky. Dnes žije na malém městě. Vášnivá milovnice požárního útoku přichází do redakce, aby zhmotnila své dojmy z událostí, z poslechu hudby i ze zážitků, které v ní zanechaly stopu -tu pěknou i tu méně pěknou. Pro ostřejší slovo nejde daleko a nebojí se věci nazývat pravým jménem. Jako matka od rodiny ví, co se sluší a patří.