Brigitte Bardotová odešla ve věku 91 let jako jedna z posledních skutečných ikon zlaté éry francouzského filmu. Její jméno se stalo synonymem ženské svobody, smyslnosti a odvahy bořit společenské normy – a to nejen na filmovém plátně, ale i v reálném životě. Bardotová nebyla „jen“ herečka. Byla fenoménem, který dokázal změnit vnímání ženské role v poválečné Evropě a zanechal stopu hluboko za hranicemi kinematografie.
Její cesta ke slávě začala na titulních stranách módních časopisů, odkud byl už jen krok k filmu. Hned v první polovině padesátých let zaujala nejen vzhledem, ale i přirozeným, do té doby nevídaně uvolněným, projevem. Zlom přišel s filmem A Bůh stvořil ženu, který z Bardotové udělal mezinárodní hvězdu. Pro konzervativní Francii šlo o šok, pro svět o zrození nové filmové ikony. Bardotová se stala obrazem ženské smyslnosti, která nebyla podřízená mužskému pohledu, ale vycházela z vlastní svobody.
V následujících letech natočila desítky filmů, spolupracovala s výraznými režiséry a pohybovala se na pomezí populární kinematografie a uměleckého filmu. Přesto se rozhodla odejít na vrcholu kariéry. Už ve svých 39 letech opustila filmový svět se slovy, že odešla dřív, než by on opustil ji. Tento krok byl v době kultu mládí a slávy neobvyklý – a o to víc podtrhl její nezávislost a schopnost jít proti očekáváním okolí.
Druhá polovina jejího života se nesla ve zcela jiném duchu. Bardotová se stáhla do ústraní v Saint-Tropez a naplno se věnovala ochraně zvířat. Založila vlastní nadaci a stala se jednou z nejviditelnějších tváří boje za jejich práva. Její aktivity měly konkrétní dopad – například na změny zákonů týkajících se zacházení se zvířaty ve Francii. Právě v této oblasti byla často nekompromisní, hlasitá a pro mnohé kontroverzní.
Kontroverze Bardotovou provázely i v posledních dekádách života. Její ostré výroky jí opakovaně přinesly soudní postihy a rozdělily veřejnost. Zatímco jedni v ní viděli neústupnou obhájkyni svých názorů, druzí kritizovali způsob, jakým své postoje vyjadřovala. I to ale patřilo k její osobnosti – Bardotová nikdy neusilovala o všeobecnou oblibu, ale o to, aby mohla mluvit otevřeně a bez autocenzury.
Francie se s ní loučí jako s „legendou století“. Brigitte Bardotová zosobňovala určitý ideál svobody, který se dnes může zdát vzdálený – svobody být sama sebou, i za cenu rozporů, chyb a konfliktů. Její odkaz tak neleží jen v klasických filmech, ale i v otázkách, které po sobě zanechala: jakou cenu má svoboda, kde končí idol a začíná člověk a zda je možné žít celý život podle vlastních pravidel.
Zdroj: ČTK, wikipedie, vlastní Foto: Wikimedia commons
Autor není stálým členem redakce a jeho příspěvky jste již v minulosti mohli najít např. v našem předchozím projektu Prasklá moucha. Externí spolupráce také zahrnuje osoby, které poskytnou své autorské dílo na základě jednorázové domluvy a nemají v plánu přispívat pravidelně. Články pod tímto označením nejsou redakčně dodatečně upravovány ani kráceny a jsou zveřejněny v původním formátu, není-li dohodnuto jinak. Může se také jednat o obsah, který byl převzat z jiného webu s laskavým svolením autora.
