Proč vlastně vyprávět příběhy? Proč ztrácet čas událostmi, které se nikdy nestaly? Proč se zabývat vymyšleným dějem, ať už spadá do jakéhokoliv žánru? Proč věnovat pozornost fiktivním literárním a filmovým postavám? Proč nějaké dílo číst, nebo ho dokonce konzumovat v televizi? Občas jsem si při sledování některých seriálů na HBO nebo Netflixu pokládal právě tyto otázky.
A pak jsem viděl For All Mankind a znovu jsem si připomněl význam beletrie, příběhů a vyprávění. Znovu jsem si uvědomil, jak silné emoce v nás může dobrá kniha nebo film či seriál vyvolat. Jak úžasné může být umělecké vyjádření témat rezonujících s naším lidstvím a se samotnou podstatou našeho bytí. Proto je důležité nepřestávat vyprávět příběhy, i když jde o události, které se nikdy nestaly i vymyšlený děj spadající do jakéhokoliv žánru.
Minulý pátek jsem prožil velmi emotivní závěr druhé řady seriálu, který na AppleTV+ patří mezi to nejlepší, co produkce této společnosti doposud svým divákům nabídla. For All Mankind má opravdu skvělou výpravu a všechny detaily jsou v seriálu důležité a dovedené téměř k dokonalosti. Pohled na alternativní historii dobývání vesmíru má tak jedinečnou atmosféru, až vás napadne, že by to klidně mohla být ta nejdůstojnější rekonstrukce skutečných událostí. Tak úchvatná podívaná to je!
Velmi chytrou myšlenkou se stalo zakomponování skutečných autentických záběrů z doby, kdy Američané zahájili svůj vesmírný program. Seriál je na první pohled tak věrohodný, že není těžké zapomenout na to, že jde o fikci a reálné události se zkrátka odehrály jinak. Tohle se filmařům rozhodně povedlo a navíc vás samotná alternativní realita donutí přemýšlet nad skutečnou minulostí trochu jinak.
Přetahovaná o Měsíc mezi Amíky a Sověty připomíná, jak odlišné jsou tyto dva světy a jak tenká je hranice mezi studenou válkou a ozbrojeným konfliktem. Seriál velmi přesně ukazuje povahu obou národů a trochu se obávám, jestli ruský divák vydrží do posledního dílu. Byla by totiž velká škoda, kdyby nevydržel, protože teprve finále druhé sezóny zbavuje diváka předsudků národnostních, politických, i lidských a hraje na naši přirozenou pokoru k samotnému životu, bez ohledu na ideály, které nám vštěpovala společnost a prostředí, ve kterém jsme žili.
Souběžně s úchvatně zpracovanou vesmírnou odyseou se před námi odehrává neméně zajímavá odysea lidská a osudy jednotlivých hrdinů mi velmi rychle přirostly k srdci. Skvělému výběru a výkonu všech hereckých představitelů u mě dominovali především Sarah Jones v roli Tracy Stevenson a Michael Dorman coby Gordo Stevens. Tenhle manželský pár rozhodně není bez chyby a jejich vztah má daleko k ideálu, přestože se navenek snaží působit vyrovnaně. Není to ani zdaleka žádná klasická americká „love story“ a přesto v jejich spojení věříte. Možná právě proto jsem si jejich zvláštní pouto oblíbil a předpokládám, že většina diváků je na tom stejně. Tracy je navíc opravdu velmi půvabná žena, takže si vaše sympatie okamžitě získá.
Každá postava v seriálu je svoji povahou naprosto jedinečná a díky tomu je také jedinečný její osud, který s ní sdílíte přes televizní obrazovku. Tracy a Gordo proto nejsou jediní, kdo vám zůstane v paměti a komu budete v tomto seriálu o životě astronautů fandit. Jak těžké je dostat se do vesmíru? A jak moc vám tento sen komplikují vaše odlišnosti, které raději skrýváte před okolím, než abyste riskovali kariéru a svoji pověst u ostatních? A kdy si člověk může dovolit být opravdu upřímný? Z osobní roviny se tyto otázky velmi obratně přenášejí také na úroveň mezinárodních vztahů a vzájemné tolerance. Kdo má právo na Měsíc a kdo je dominantní na Zemi? V této realitě byli totiž na Měsíci první Rusové. A navíc jejich první člověk, který se dotkl nohama povrchu planety byla žena! Jak se s tím Amíci vypořádají? Nikdo přece nechce být pozadu!
Do slzavého údolí mě jen tak žádný film, natož seriál, nedostane. V případě For All Mankind se mi to ale, po strašně dlouhé době, povedlo. Nemohu prozradit ve které části seriálu to bylo, ani jaká scéna mě pohltila natolik, že jsem si přehrávání musel na chvilku zastavit a dokola si opakovat, že to na co se dívám není skutečné. Ale vážně jsem to takhle prožil a emoce jely na plné obrátky! Seriál má neuvěřitelně silné momenty a bude vám drásat nervy několikrát, což je důkazem, že to jeho autoři a celý štáb zvládli na výbornou. Druhá řada je tedy úspěšně za námi a já rozhodně mám na co vzpomínat. Ještě že mi předplatné AppleTV+ skončí až v červenci. Tohle bych zcela jistě nechtěl vynechat. A kdo ví, třeba nevynechám ani předplatné navazující. AppleTV+ se totiž pomalu rozrůstá o mimořádné počiny.
Zdroj: vlastní Foto: AppleTV+
Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.
