Jmenuji se Alenka a bydlím s rodiči, bráškou a dědečkem na kraji malého města. Je to klidné a udržované městečko, do lesa pár kroků, v létě se chodíme koupat do rybníka, prostě klid.
Je u nás takový klid, že to občas někoho k vzteku přinutí.
Naposledy dědeček. Od té doby, co umřela babička, nikdo mu nenadává, nezakazuje mu chodit do hospody, nepřepíná mu programy na televizi, dokonce ani bít ho nikdo nemá v plánu. Takže dědeček před časem bouchnul jako Černobyl a oznámil nám, že si pořídí psa. Fotr, coby zeťák, cosi zamručel o pomatenejch dědcích, matka se cosi snažila hodit na mě a na bráchu, jako že alergie a že nás pokouše, psa měla na mysli, bratr zajódloval cosi o zablešenejch amrdólech, co mu budou řvát do poslechu skupiny Root a já radši držela pysk. Chtěla jsem chodit do kina a na dýzu a vůbec tam, kam mohly ostatní holky. Ne kvůli nim, no teda taky, ale hrozně se mi líbil Dušan z devítky. Ten jezdil vedle do velkýho města do Dance Paradise Club, a to byla teda pořádná dýza, ne ty školní slavnosti u nás v Sokolovně.
| AKTIVACE | PŘIHLÁŠENÍ |
