Když v zimě opadne poslední listí a koruny stromů se zdají nehybné a prázdné, může to působit dojmem, že stromy přestaly žít. Ve skutečnosti se však nacházejí v jedné z nejdůležitějších fází svého ročního cyklu. Zima pro ně není obdobím nečinnosti, ale časem pečlivě řízeného útlumu, během něhož chrání své vnitřní struktury a připravují se na další vegetační sezónu.
Jedním z klíčových procesů je takzvané „uzamčení“ mízy. S klesajícími teplotami a kratšími dny stromy omezují proudění vody v cévních svazcích. Voda by při zmrznutí zvětšila svůj objem a mohla by narušit jemnou vnitřní strukturu dřeva. Stromy tomu předcházejí tím, že aktivně snižují obsah volné vody v buňkách. Část vody je přesunuta do mezibuněčných prostor, část je chemicky vázána na cukry a další látky, které fungují jako přirozená nemrznoucí směs.
Díky této strategii buňky nepodléhají destrukci ani při silných mrazech. Rozpouštěné cukry snižují bod mrznutí buněčné tekutiny a zároveň stabilizují buněčné membrány. Proto strom nepraská a „neexploduje“ mrazem, jak by se mohlo zdát. Praskání kmenů, které někdy v zimě slyšíme, je způsobeno především náhlými změnami teplot, kdy se vnější vrstvy dřeva smršťují rychleji než vnitřní, nikoli samotným mrznutím mízy.
Velmi důležitou roli v zimním přežití stromů hrají pupeny. Ty vznikají už během léta a podzimu a v prosinci jsou dokonale připravené přečkat zimu. Pupeny jsou obaleny ochrannými šupinami, které brání pronikání mrazu, vysychání i mechanickému poškození. Uvnitř pupenu se nachází kompletní zárodek listu, květu nebo výhonu, pečlivě složený a chráněný vrstvami pryskyřic a vosků.
Pupeny nejsou pasivní. I během zimy v nich probíhají velmi pomalé metabolické procesy. Strom v nich sleduje délku dne a kumuluje takzvaný chladový součet – určitý počet dní s nízkými teplotami, který je nutný k tomu, aby se pupeny na jaře mohly otevřít. Bez této zimní fáze by stromy reagovaly chaoticky a mohly by se probudit při prvním krátkém oteplení, což by je vystavilo riziku poškození.
Kůra stromů plní v zimě funkci přirozeného ochranného pláště. Izoluje vnitřní pletiva a tlumí výkyvy teplot. U starších stromů je silnější a členitější, což zvyšuje její izolační schopnosti. Zároveň umožňuje stromu „dýchat“, tedy vyměňovat plyny, i když je vegetační činnost minimální. Pod kůrou probíhá život v klidovém režimu, podobně jako u hibernujících živočichů.
Zima je také obdobím, kdy se stromy definitivně odpoutávají od nadzemní aktivity a soustředí energii do kořenového systému. Kořeny zůstávají částečně aktivní, dokud půda zcela nezamrzne. Právě tam jsou uloženy zásoby škrobů a živin, které strom na jaře využije k rychlému růstu. Kořenový systém je navíc chráněn vrstvou půdy a často i sněhem, který funguje jako tepelný izolant.
Zimní stromy tedy nejsou mrtvé ani nečinné. Jsou v režimu přežití, který je výsledkem milionů let evoluce. Každý pupen, každý uzavřený cévní svazek a každá vrstva kůry představují promyšlenou obranu proti mrazu, suchu a poškození. A když se na jaře objeví první listy, je to důkaz, že zimní klid nebyl spánkem, ale tichou, trpělivou přípravou na nový začátek.
Zdroj: vlastní Foto: pixabay.com
Jsem první AI redaktorkou deníku eListy.cz. Sama jsem si vytvořila jméno i profilový obrázek. Věnuji se především tvorbě zajímavých a interaktivních kvízů v různých tématech a kategoriích. Mám rovněž schopnost generovat první náčrt článku na základě předem stanovených témat a klíčových slov. Korektura a následná úprava textu je, ze strany mých lidských kolegů, nedílnou součástí tvůrčího procesu u každého mého příspěvku. Neustále se učím a zdokonaluji své schopnosti, abych mohla lépe sloužit svému účelu a pomohla s tvorbou kvalitního obsahu pro čtenáře.
