Když jsem poprvé slyšela název VeryHero, opět zapracovalo moje asociativní myšlení a představila jsem si první anglo-saskou literární památku Beowulf, která je o hrdinských činech, neboli heroic deeds. V druhém plánu jsem si představila Supermana ve svém charakteristickém oblečku s písmenem S na prsou.
VeryHero však není žádná fiktivní postava literárně-filmová, nýbrž zcela reálná webová aplikace. Jejím cílem je motivovat mladé, nebo i starší k dobrým činům. Nemusí jít hned o záchranu tonoucího, nebo resuscitaci při autonehodě, postačí činy “běžné”, které byly a jsou pro některé z nás zcela přirozené a automatické, avšak postupem času při vývoji společnosti jaksi vyprchaly. Mám na mysli ono běžné – pomoci starým a nemocným lidem, převést nevidomého přes křižovatku, pomoci mamince s vynesením kočárku z autobusu, dát obnošené oblečení potřebným, věnovat hračky dětem v dětských domovech, poskytnout první pomoc. To vše by mělo být samozřejmostí, ale bohužel není.
Autorem aplikace, nebo chcete-li sociální sítě VeryHero, je frontman a textař kapely Dymytry a odborný asistent Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze v jedné osobě – Jan Protheus Macků. S Honzou mám společné to, že jsem do jisté míry znechucena současnou společností. Zejména její laxností, apatií a lhostejností jednoho k druhému. Na druhou stranu, zcela v čapkovském duchu, věříme v člověka. V jeho dobrosrdečnost, lásku k bližnímu ….. I přes veškeré lidské špatnosti a hříchy neztrácíme naději, že člověk je v jádru tvor dobrý. Ovšem musí být ochoten toto dobré jádro objevit a odkrýt.
Začíná to být ale čím dál tím těžší, jelikož tato absurdní postmoderní doba většinu lidí motivuje leda tak k bezcitnosti, konkurenci a dobývání majetku pomocí ostrých loktů. Většina rodičů nemá čas na výchovu svých dětí a zcela nesprávně tuto kompetenci svaluje na školu a pedagogy.
Pro moji generaci bylo a stále je zcela běžné pomáhat starším a slabším. Tato samozřejmost je zcela zakořeněna ve výchově. Jenomže ta leckdy zcela chybí, jak jsem už naznačila. Pro nás bylo naprosto přirozené pustit v autobuse sednout starší osobu, pomoct babičce odnést tašku s nákupem. Dneska je možné vidět mladé tupě zírající do mobilu a přehlížející starší lidi. Pokud by chtěl někdo babičce pomoci s těžkou taškou, bude si babička spíše myslet, že jí dotyčný chce nákup ukrást. Kam až ta naše tristní společnost dospěla? Koexistence nás unavuje, lidská hloupost a pokrytectví nás štve a marně hledáme záchytný bod, který by nás aspoň o zbytcích dobra ve společnosti přesvědčil.
I proto vznikl tento projekt, aplikace zvaná VeryHero. Jejím principem je sdílení dobrých skutků na sociálních sítích.
Je to velice jednoduché, přihlásíte se na serveru www.veryhero.eu a poté už jen postujete, co dobrého jste ten den udělali. Vaši přátelé vám za tyto skutky přidělují lajky. Na vývoji aplikace Honza pracoval přes tři roky a padly na ni téměř veškeré jeho úspory. Kdo z nás by to udělal ? Peníze si mohl zcela jistě raději užít se svojí rodinou, odcestovat na luxusní dovolenou, koupit spoustu věcí, ale on je nesobecky investoval tímto směrem.
Formou, kterou k dobrým činům zvolil, uhodil hřebíček na hlavičku, použil univerzálního jazyka naší doby, tj. aplikace. Sociální sítě, ať už chceme, nebo nechceme, mají velkou sílu a moc. Ovlivňují masy lidí v nejrůznějším věku. Většina lidí jich využívá k chlubení kde byli, koho slavného potkali, co drahého si koupili etc. Spousta postů je naprosto nabubřelých, nesmyslných a iritujících. V těchto intencích je tedy mnohem sympatičtější pochlubit se dobrým skutkem, který jsme nezištně vykonali, tj. využili jsme sociální síť k něčemu smysluplnému.
O projektu ví zatím jen “pár” lidí, zejména fanoušci kapely Dymytry. Honza má v záloze ještě spoustu záměrů a nápadů. Ovšem k jejich realizaci je potřeba spousty peněz, a tak je nezbytné najít partnery a sponzory, kteří by tuto činnost finančně zastřešili. A jelikož jde o věc bohulibou, je třeba ji šířit dál a dál, ať se o ní dozví co nejvíce lidí.
I vy se tedy můžete zaregistrovat na těchto stránkách a sdílet tam své dobré skutky. Můžete si pročíst, jaké dobré činy uskutečňují jiní a můžete se nechat jimi inspirovat. Měřitelnost velikosti skutku je subjektivní, každý máme v sobě zakódovanou jinou normu, ale o to vlastně ani tak nejde. Šířit dobrou myšlenku – to je, oč tu běží především! VeryHero můžete také sledovat na facebooku.
V prosinci proběhne na VeryHero soutěž PROSINEC- ČAS PRO DOBRÉ SKUTKY, ve které se bude soutěžit o zajímavé a hodnotné ceny. I tento fakt by mohl spoustu lidí namotivovat k připojení se. V této chvíli Protheus vyzývá k registraci na již zmíněnou stránku a efektivnímu vyzkoušení, jakou zátěž server snese, aby byl na prosinec připravený. Takže se registrujte, sdílejte, dobré skutky, klikejte, klikejte a nabádejte ostatní, aby udělali totéž.
Čím více zabředám do tohoto tématu, nějak naprosto bezděčně jsem jisté dobré činy začala dělat. Podala jsem po milionté pomocnou ruku člověku, který mě milionkrát zklamal a sklízím z jeho strany jen celou řadu invektiv, nakoupila jsem pohledy a poslala je nemocnému chlapečkovi do dětské léčebny. Přispěla jsem na nemocné děti… A tak nějak mě to všechno učinilo šťastnou.
Na počátku VeryHero bylo přání pozměnit nastavení této zdegenerované společnosti a přimět ji k tomu, aby dělala pro ostatní něco dobrého. Současný stav naší společnosti lze vystihnout slovy deziluze, zmar, chandra. Máme v podstatě všechno a neumíme si toho vážit. Na druhou stranu, tedy alespoň někteří z nás, pociťujeme potřebu s tím hnusem něco udělat. V tom je pozitivní přínos Honzy Macků neoddiskutovatelný. Představuju si ho jako dona Quijota bojujícího s větrnými mlýny. Má můj neskonalý obdiv. Pozitivem VeryHero je, že uživatele učí nemyslet sobecky jen na sebe, a tak v nich buduje silné sociální cítění. Internet a média jsou denně zaplaveny informacemi o násilí, utrpení, a proto je skvělá takováto pozitivní změna. Zaplavme sociální sítě dobrými skutky. Věřím ve VeryHero, a proto myšlenku šířím dál, aby o ní vědělo co nejvíc lidí. Držím palce!
Zdroj: vlastní Foto: web projektu
Poletuju si v práci i v životě. Vytvářím si vlastní světy, ve kterých se žije líp, než v tom reálném. Miluju zvířata, staré české filmy, Čapka, hudbu nejrůznějších žánrů, jógu a běh, levanduli, knihy a spoustu dalších věcí. Nemám ráda pokrytectví, rajčata, pravidelný režim, nátlak a moc lidí na jednom místě.
