Ezožvásty

Část první – štěstí si musíš umět koupit!

Často, když nám vnější svět nevyhovuje a máme pocit, že jsme nešťastní a události jdou proti nám, máme sklon hledat útočiště ve světě vnitřním. Na tom by ještě nebylo nic špatného, kdybychom neměli tendenci propadnout ezožvástům, které na internetu cílí právě na zklamané, životem zhrzené a nešťastné jedince a v jejich nabídce najdeme očistné meditace, napojování se na ZDROJ, dechová cvičení, pozitivní afirmace, modlitby, vykuřování zlých duchů, nejrůznější kurzy rychlého úspěchu a spoustu dalších způsobů naší záchrany a spásy. 

Motyčková, Chobot, Ledvinka, Šorfová, indigová děcka i Gošárníci nás začnou ve svých videí přesvědčovat, že je všechno naprosto v pořádku a věci se dějí tak, jak mají. Likvidátoři našich strachů působí většinou velmi přesvědčivě a dokud se nerozhodneme přijmout třeba Ledvinkův Boží otisk za 1900,- Kč na osobu (dle aktuálního ceníku v době psaní tohoto článku), tak se nic neděje. Jakmile však začneme za svoje osvobození platit a ještě nám to přijde v pořádku, máme problém. 

Ten problém ovšem není přímo Ledvinka a jeho placené službičky. Je to naše iluze, že nám stačí vysolit určitou sumu a život bude lepší – dozvíme se klíčové informace o naší osobní duchovní cestě a díky tomu lépe poznáme sami sebe a zvládneme ten průser, ve kterém se už dlouho dusíme. Něco v nás totiž říká, že tohle zkusit zkrátka musíme. Jsme tonoucí a Ledvinka naše stéblo. Co na tom, že stojí skoro dva litry? My se potřebujeme něčeho chytit a jestliže má být Boží otisk kvalitní, pak je potřeba něco obětovat! Na to jsme přece zvyklí, že si za kvalitní věci v obchodě rádi připlatíme. Bio produkt? Sem s ním, když mi to bude šetřit střeva! Boží otisk? Sem s ním, když mi to pomůže lépe zvládnout moji současnou situaci! 

Nejsem si jistý, jestli by tohle Bůh chtěl. Jestli by Bůh použil Ledvinku k rozdávání JEHO otisků za poplatek. A pak si uvědomím, že Ledvinkův Bůh takový bezesporu je a Jirka věří, že je to v pořádku. Věří své realitě a bodejť by nevěřil, když se tím zcela jistě uživí. Navzdory tomu, jak to na nás působí, bychom nikomu neměli jeho realitu vyčítat ani vyvracet, i kdyby se nám z toho chtělo sebevíc zvracet. Jen si musíme dát pozor, abychom nezačali za něčí realitu zbytečně utrácet! Abychom něčí realitu nepřebírali a nesnažili se z ní dělat naši vlastní! Možná chceme být z nějaké přirozené touhy součástí reality těch, kteří působí úspěšně a vyrovnaně. Nemáme pak problém přistoupit na jejich Bohy, řešení, návrhy a především pak jejich ceník. 

Ezožvásty, které nás mají zachránit se ani zdaleka netýkají pouze tzv. duchovního světa. Vzpomeňme si na spoustu reklam, které podnikatelům slibují, že jim pomohou vydělat první milion, nebo jen výrazně zlepšit jejich obchodní strategii! Stačí si jen zakoupit ten správný kurz, knížku, nebo přímo osobní konzultaci. Businessžvásty umí spolehlivě motivovat k utrácení jinou cílovou skupinu, ale jinak je to stejná iluze jako Ledvinkův Boží otisk. Jen by se to na téhle úrovni asi jmenovalo Otisk úspěchu. Cena by samozřejmě odpovídala vždy vašemu cíli – čím vyšší zisk chcete, tím více investujte! 

A nemá to nakonec ten Jirka Ledvinka podobně? Čím více Božích otisků, tím blíže k samotnému Bohu? Kolik jich každý potřebujeme nakoupit je individuální – jestli se ještě necítíme úplně spojeni s Vesmírem, můžeme si dokoupit další! Jedem, jedem! Sbírejme Otisky, dokud tam nedojedem! Cesta je bezpečná, řídí přece Jirka, který už tam  několikrát dojel a na parkovišti má dokonce reserve! Tak jedem, jedem, ať to stihneme, než vyhasne náš plamínek života! 

Část druhá – štěstí si musíš umět přát! 

První kategorii ezožvástů, která slibuje, že za peníze si můžeme koupit duševní pokrok je tedy úspěšně za námi. Přichází čas na kategorii druhou, která je sice neméně nebezpečná, ale zase nás nepřipraví o prachy. Jedná se totiž o ezožvásty, které tvrdí, že pro úspěšný a šťastný život stačí pouze NAŠE UPŘÍMNÉ PŘÁNÍ! Když si budeme „správně přát“ – přivoláme si do života vše, co ke štěstí potřebujeme! Myšlenka je silný nástroj, který pracuje v náš prospěch – pokud ho ovšem umíme správně používat. A když se naše situace nezlepšuje, ezožvásty mají pohotovou odpověď – neděláte to dostatečně upřímně, správně, zkrátka tak, aby to opravdu fungovalo! 

Teorie přitažlivosti může být pro určitý druh lidí velmi nebezpečná. Pokud ji příliš podlehnou a zároveň trpí neschopností myslet pozitivně, budou stále dokola žít v úzkosti, že si svými obavami přivolávají jen to špatné. Existuje totiž velká skupina lidí, která se neumí lusknutím prstu přepnout do pozitivního režimu a potřebují odbornou pomoc, aby se zbavili strachů a psychických problémů. Nemohou jednoduše od určitého okamžiku myslet jinak, aby si přivolali do života světlo! Díky naléhavosti teorie přitažlivosti se o to ale za každou cenu snaží a zároveň cítí, jak je stále neúprosně svírají všechny ty staré obavy – že onemocní, že ztratí práci, nebo se ztratí sami v sobě. Teď ještě navíc zjistili, že si všechno to hrozné vlastně sami přitahují a nemají schopnost to jakkoliv zastavit. 

Každý, kdo propaguje zákon přitažlivosti jenom prohlubuje utrpení těch, kteří podlehli životnímu pesimismu a netuší jak, nebo nemají sílu, to sami změnit. A těm ostatním se dává falešná naděje, že stačí jen pozitivně myslet a všechno přijde samo. Musíme se naučit správně si přát! Jednou z takových metod je např. představování si, že to, po čem toužíme už máme. A když to nefunguje – přichází na řadu zákon karmy, který říká, že dostáváme jen to, co si zasloužíme. Takže ano, můžeme si sice správně přát, ale pokud to z pohledu našeho Osudu a tzv. Boží vůle nemáme dostat, tak to stejně nedostaneme, i kdybychom si přáli sebelépe od rána do večera. 

Jinými slovy jde o ezožvásty, které fungují tam, kde se  lidem daří a mohou pak nabýt dojmu, že si to skutečně přivolali svým uměním přát si. V jejich realitě zákon přitažlivosti existuje a mají potřebu dokazovat to ostatním, aby je povzbudili a motivovali ke změně, nikoliv nutně proto, aby se vytahovali. Jsem přesvědčený, že to obvykle tito rádci myslí dobře, ale neuvědomují si, že jenom přenášejí svoji realitu na ostatní a vyvolávají tak iluzi o jednoduchosti dosažení štěstí. Takhle jednoduché to ale podle mě ani zdaleka není! 

K dosažení štěstí nám nepomůže sebelepší a sebeintenzivnější přání, ale naše vůle snažit se dosáhnout cíle prostředky, které takový cíl vyžaduje. Už slyším Ledvinku, jak mi našeptává, že takové prostředky „přijdou“ nebo „budou seslány“ včas. Nebo, že budu motivován je hledat tam, kde je nakonec mám najít. Ledvinka totiž umí říkat logické věci, stejně jako všichni, kteří provozují ezožvásty. Jasně, že budu vždycky hledat tam, kde mi to dává smysl a když budu chtít lepšího zubaře, nepůjdu za automechanikem. A to není žádná intuice, ale zcela normální věc. Stejně tak normální, jako když budu chtít změnit práci, tak se nespolehnu jen na pracák, ale budu obvolávat známé a příbuzné, nebo jen hledat na vlastní pěst, dokud nenajdu to, co mi vyhovuje!

Ezožvásty spoléhají na to, že je pro nás pohodlné svěřit se do rukou boží prozřetelnosti a staniž se vůle Tvá! Bez našeho přičinění se rozhodně nic nestane, přátelé! Když se budeš každý den modlit, abys neonemocněl rakovinou plic a přitom uděláš krabičku cigaret denně, jakou váhu pak tvoje modlitba má? Modlíme se za něco, ale zároveň proti tomu jdeme. A přesně v tomto duchu se velmi často chováme. Něco si přejeme a chceme, ale svým jednáním si házíme klacky pod nohy a ještě máme tu drzost tvrdit, že nám to Vesmír, Bůh, nebo Jsoucno nechce dopřát! V tu ránu věříme na Osud a přehlížíme vlastní činy, což je samo o sobě zločin proti lidskosti. Naší lidskosti, našemu vlastnímu bytí.

Jděte vykládat ezožvásty o zákonu přitažlivosti bezdomovcům a zkuste jim vysvětlit, že si do této chvíle jenom nepřáli správně. Jděte je naučit, jak si mají správně přát střechu nad hlavou a práci. Ne těm, kteří jsou od rána do večera v lihu, ale těm, kteří vás budou mít ještě sílu vnímat, kteří se zatím nevzdali. Řekněte jim tu zaručenou pravdu o tom, že si lepší životní úroveň mohou snadno přivolat, když si budou správně přát! Tak běž, Motyčková, Šorfová a Chobote! Sbalte si svoje baťůžky a kapičky a jděte jim udělat osvětu, protože oni nemají přístup k internetu a k vašim úžasným videím na YouTube! Běžte je povzbudit tím, že jejich životy jsou z pohledu karmy vlastně naprosto v pořádku! Běžte jim to říct do očí! 

Gošárníkům navrhuji, aby se místo pravidelného setkávání na Fontáně u Brna vypravili za těmi nejchudšími, nejslabšími a pozvedali jednotlivé Osudy těchto pozemských bratrů a sester, kteří neměli to štěstí a správné odhodlání, aby mudrovali o věcech nadpozemských, aby jim rozuměli tak, jako většina přednášejících a jejich věrných posluchačů. Můžete jim klidně rozdávat žlutá trička, žluté mikiny, klidně se s nimi i pomodlit, nebo zameditovat, ale hlavně jim dejte šanci něčím konkrétním. Žádné plané žluté naděje! Pomozte jim krůček po krůčku dostat se na důstojný životní standard, aby nemuseli živořit, škemrat a prosit. Vždyť ať už může za jejich situaci kdokoliv, teď jste tu naštěstí vy a vstupujete do jejich života, abyste společně vytvořili nový příběh! A bude-li to vyžadovat nějaké finanční prostředky, cinkněte Ledvinkovi, protože teď by měl teprve šanci dát pořádný Otisk a konečně využít peníze získané z utrpení a slabosti druhých pro druhé! 

Část třetí – štěstí jako stav mysli

V mojí realitě existuje Bůh, který nepotřebuje mít jméno, ale přesto ho někdy nazývám: „Bože“. Když jsme nevěděli, jestli táta přežije COVID, modlil jsem se k Bohu a bylo mi jedno, jestli ho oslovuji správně. Potřeboval jsem NĚKAM vyslat prosbu, aby se táta z nemocnice vrátil. Chtěl jsem uniknout té bezvýchodné bezmoci a cítit, že dělám alespoň něco, že jenom nekoukám do zdi. 

Bůh v mojí realitě má s člověkem vlastní plány a jestliže se mám ve svém životě něco naučit, věřím, že mi  pomáhá, aniž bych o to prosil, nebo se za to modlil. Ale pokud si zvolím modlitbu jako součást svého vlastního sebepovzbuzení, pak je to volba, která nepotřebuje pochopení ostatních, ani hranice toho, jak má vypadat. Modlitba není v mém pojetí tak úplně prosba, jako poděkování, že můžu být jejím prostřednictvím v kontaktu s Bohem a připomíná mi, že je přirozené mít nějaká očekávání, touhy a přání. Měli bychom se však současně naučit přijímat i to, že se naše přání často nenaplní, protože jde o přirozený běh věcí, nikoliv naši neschopnost nebo snad trest Boží! Věci se zkrátka vyvíjejí svým vlastním tempem, bez ohledu na naše přání, prosby či modlitby. 

Pokud by měl v mojí realitě Bůh jakkoliv pomáhat, jeho pomoc by byla nezištná a nepotřebovala by prostředníka, kterému bych za cokoliv musel platit. Proto je mi proti srsti, když vidím Ledvinku a jemu podobné, jak zneužívají realitu jiných, kteří mu rádi za Boží otisk zaplatí, protože jejich úsudek je zkreslený např. psychickou labilitou, zoufalstvím z nemoci či jinými nepříznivými vlivy. Jde o zneužívání jejich slabosti ve prospěch Ledvinkova živobytí a to je v mé realitě nepřijatelné. Bůh přijímá každého, i ty nejchudší a nejoslabenější a žádné ezožvásty o tom, jak mají léčitelé také svoje náklady, na tom rozhodně nic nezmění. Pomoc bližnímu by měla být vždy nezištná a fungovat na dobrovolných odměnách, protože, možná naivně, věřím, že je Ledvinkův Bůh také spravedlivý a nenechal by ho za jeho poslání umřít hlady! 

Nepopírám, že štěstí je především stav mysli a prožívat štěstí může i bezdomovec, nebo ten nejchudší člověk. Ale upřímně řečeno – kolik takových šťastných bezdomovců a chudých znáte? Jejich životní podmínky jsou často spojeny se špatným zdravím, a bohužel nejen tím duševním. Jen už přestaňme podporovat rádoby moudré ezožvásty o tom, jak můžeme být všichni happy, jenom když si budeme správně přát nebo platit těm správným lidem! 

Zdroj: vlastní Foto: pixabay.com, YouTube.com – Cesty k sobě, vlastní

Michal

Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.