Ústecký kraj se v posledních letech stále výrazněji proměňuje v otevřenou učebnu pod širým nebem. Environmentální vzdělávání zde už dávno není jen kapitolou v učebnici, ale přímým zážitkem, který děti formuje skrze vlastní zkušenost s místem, kde žijí. Rok 2025 přinesl řadu příkladů, které ukazují, že když se výuka opře o dlouhodobost, spolupráci a smysluplné aktivity, může mít skutečný dopad na myšlení i chování mladé generace.
Jedním z takových příkladů je Základní škola Jirkov, kde se příroda stala přirozenou součástí každodenního života školy. Školní komunitní zahrada zde neplní jen roli estetického doplňku, ale funguje jako živá laboratoř. Žáci se učí plánovat výsadbu, pečovat o záhony, sledovat růst rostlin a přemýšlet o potravinách v širších souvislostech. Moderní přístup doplňuje i hydroponická laboratoř, která dětem přibližuje udržitelné hospodaření s vodou a energiemi a ukazuje, že zemědělství může mít i inovativní podobu.
Environmentální témata zde ale pronikají i do dalších oblastí výuky. Tematické dny, badatelské aktivity, úklidové akce v okolní krajině nebo spolupráce s místním útulkem vytvářejí prostor pro propojení poznávání světa s osobní odpovědností. Výsledkem není jen větší znalost přírodních procesů, ale i citlivější vztah k místu, kde děti vyrůstají.
Podobně silnou zkušenost přináší program Patronáty na ZŠ Bílá cesta. Škola převzala péči o konkrétní lokalitu v krajině a postupně z ní udělala dlouhodobý vzdělávací prostor. Opakované návštěvy, pozorování změn, mapování a práce přímo v terénu mění způsob, jakým děti o krajině přemýšlejí. Místo anonymního „tam v lese“ se objevuje osobní vztah k „našemu místu“, za které nesou odpovědnost. Právě tato kontinuita se ukazuje jako klíčová – příroda přestává být kulisou a stává se něčím, co má konkrétní hodnotu.
Rozměr environmentální výchovy v kraji přesahuje i hranice České republiky. Mezinárodní setkání v saském Bahratalu nabídlo žákům možnost nahlédnout na otázky udržitelnosti v širším evropském kontextu. Týdenní program zaměřený na ochranu přírody propojil teoretické poznatky s praktickými aktivitami a společnými prožitky v přírodě. Právě mezinárodní spolupráce ukazuje, že environmentální problémy nejsou lokální záležitostí, ale společnou výzvou.
Důležitou roli v celém systému hraje také odborné zázemí. Středisko ekologické výchovy SEVER v Litoměřicích dlouhodobě podporuje školy metodicky i programově a vytváří prostor pro sdílení zkušeností. Krajská konference EVVO Kapradí pak pravidelně propojuje pedagogy, kteří hledají cesty, jak učit o světě kolem nás smysluplně a s respektem k místnímu kontextu.
Když se jednotlivé příběhy poskládají dohromady, vzniká obraz regionu, kde environmentální vzdělávání stojí na pevných základech. Školní zahrady, patronáty v krajině, mezinárodní projekty i odborná setkávání mají společný cíl: vést děti k tomu, aby svět vnímaly jako propojený celek a cítily odpovědnost za prostředí, jehož jsou součástí. Ústecký kraj tak ukazuje, že škola nemusí končit u tabule – a že učení může začínat právě tam, kde děti skutečně žijí.
Zdroj: Středisko Sever Foto: ekoosveta.cz, conservationontario.ca
Autor není stálým členem redakce a jeho příspěvky jste již v minulosti mohli najít např. v našem předchozím projektu Prasklá moucha. Externí spolupráce také zahrnuje osoby, které poskytnou své autorské dílo na základě jednorázové domluvy a nemají v plánu přispívat pravidelně. Články pod tímto označením nejsou redakčně dodatečně upravovány ani kráceny a jsou zveřejněny v původním formátu, není-li dohodnuto jinak. Může se také jednat o obsah, který byl převzat z jiného webu s laskavým svolením autora.
