Mít vizi. Alespoň několikrát za život mít nutkání podniknout něco nového. Něco, co nám poskytne nový druh seberealizace a prostor vyhrazený novým nápadům. Mít vizi bylo pro mě vždycky nesmírně důležité a těžko říci, jestli jsem se tomu vůbec mohl vyhnout nebo ubránit. Prostě to přišlo a já se jen snažil dotáhnout to do konce. Neříkám, že se mi to ve všech případech podařilo, ale rozhodně jsem o to vždy bojoval. Často sám se sebou a s myšlenkami, jestli to vůbec zvládnu, nebo jestli jsem tohoto úkolu hoden?
Bylo sice krajně pošetilé, domnívat se, že se můj boj vztahuje i na tzv. nepřízeň osudu, ale moc přízně mi nové nápady nikdy nepřinesly. Moje okolí často kroutilo hlavou, snažíce se vyvolat zdánlivě opodstatněné obavy, dokud jsem o svém záměru nezačal pochybovat i já. Myslím, že právě tyhle okamžiky jsou pro jakoukoliv vizi nesmírně důležité, protože jde vlastně o zkoušku, zda-li moje odhodlání pro něco nového, obstojí před tímto, většinou dobře míněním, tlakem. Proto už nevnímám negativní reakce okolí jako překážky, ale jako nenahraditelný přínos!
Člověk by měl být schopen zapojit kritické myšlení a pokusit se vyhodnotit svůj záměr a to zejména bez vlivu momentálního nadšení pro svoji věc, které bývá spojeno se slepou odevzdaností konkrétnímu cíli. Tím chci říct, že se snažím nezlehčovat žádnou radu jenom proto, abych si udržel růžové brýle. Zároveň však není snadné tohle všechno posoudit a nepropadat panice.
Měl jsem vizi. Od roku 2016 jsem v hlavě věznil myšlenku, že internetová adresa elisty.cz se bude hodit. Ve svém prosincovém editorialu z té doby jsem dokonce zmínil, že už mám tuto doménu zakoupenou pro případ, abych mohl příležitostně žádat o rozhovory právě pod tímto názvem – Elektronické listy. Pro některé typy článků, do kterých jsem se chtěl pustit, nebylo totiž vhodné – prezentovat se hned úvodem jako Prasklá moucha. Zároveň jsem si ale nechtěl vymýšlet neexistující web, který by nakonec nebylo možné dohledat. To už přeci smrdí podvodem!
Když jsem nedávno procházel stránky o deskových hrách Deskofobie (rozhovor s Petrem Čáslavou si budete moci přečíst a poslechnout již příští pátek), opět jsem plesal nad příjemným vzhledem a čistým designem webu – žádné grafické výstřednosti na úkor přehlednosti, jako tomu je u Prasklé mouchy. Znovu jsem proto začal uvažovat, že Mouchu bude nutné předělat, aby dostala ke svým dvacátým narozeninám ten nejlepší dárek! Čím víc jsem přemýšlel a hledal nějaký vizuálně odlišný koncept, tím víc jsem byl přitahován svoji vizí o sourozenci, nikoliv nástupci, Prasklé mouchy.
A pak jsem si uvědomil, že už vlastně jednu vizi mám! Ano, vzpomněl jsem si na adresu elisty.cz a šel jsem rychle na věc. S vizí rozhodně není nutné příliš dlouho otálet, zejména ve chvíli, kdy se vám neustále připomíná a vyvolává nové nápady! Pustil jsem se do prvních kroků a zakoupil pro redakční systém šablonu, která se nejvíce podobala mé představě o moderním a přehledném webu a časem ji budu moci upravit do finální podoby. Nejsem ani dobrý grafik, ani kodér, takže jsem musel vycházet z dostupných možností, které jsou sice omezené, ale jistě to časem dožene obsah.
Mám vizi. Vizi o deníku, který uspokojí moji zvláštní potřebu každý den zpracovávat informace o tom, co mi přijde důležité, zajímavé nebo zábavné a zároveň tím třeba oslovit návštěvníky stránek. Elektronické listy nabídnou sice jen několik rubrik, ale věřím, že díky tomu se v jejich obsahu každý snadno zorientuje. Uvádět budu takové zprávy a vlastní komentáře, které mi přijdou podstatné, ale nikoliv z hlediska jejich popularity v masových médií. Nebudu se vyhýbat žádným tématům, kromě těch, kterým vůbec nerozumím nebo jsem o nich nikdy ani nepřemýšlel. To sice eliminuje většinu námětů, ale já jsem přesvědčen, že v redakci nezůstanu sám. Už teď se mi povedlo navázat nové spolupráce a věřím, že přínosem budou i stávající kamarádi z Prasklé mouchy!
Doufám, že se vám nový projekt bude líbit a že na jeho stránkách najdete vždy užitečné, ale i zábavné informace. Děkuji všem za podporu a ještě více za věcné připomínky, i kdyby měly být věčné!
Zdroj: vlastní Foto: vlastní, Petr Čáslava
Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.
