Ve chvíli, kdy se vám narodí dítě nepřemýšlíte o tom, že vám jednou odejde z domu. Nepřipouštíte si to pěknou řádku let, kdy si ho pipláte a utváříte pozvolna k obrazu svému. Jenomže ten moment „dospělosti“ a osamostatnění se nenávratně blíží každým dnem. Je to přirozený proces, ale pro rodiče, a matky obzvlášť, nejtěžší chvíle života. Musíte se najednou naučit žít sami se sebou a těšit se z těch chvílí, kdy si váš potomek na vás udělá ve svém nabitém programu čas a zamíří zpět, ale jen na chvilku, k tomu rodinnému krbu.
Já sama se té pomyslné „máminy sukně“ pustila až v 25 letech a stále jsem měla dveře pootevřené, kdyby náhodou něco nevyšlo. Asi jsem byla zpomalená, zaostalá, líná, neschopná, vyčůraná, nebo nevím co, ale úplně jsem neprahla po tom opustit svůj rodný dům, kde pro mě bylo vše zajištěno a nemusela jsem se o nic starat. Peníze z brigád jsem si mohla všechny nechat a v poklidu si studovat vysokou školu.
| AKTIVACE | PŘIHLÁŠENÍ |
