Až se tě někdo zeptá: čím ses v životě proslavil, řekni: “Narozením!” Do toho totiž nikdo nebude šťourat a nikdo si to nedovolí ani zpochybnit. Když sám sebe načapám, jak se honím za sebemenším úspěchem, donutím se přemýšlet, jestli jsem vůbec někdy uspěl? A pokud ano, zaplatili mi? Prachama, dobrým slovem, sexem nebo jen přátelským plácnutím po ramenou? A pokud zaplatili, potřebuju to? Prachy, dobré slovo, sex nebo jen přátelské plácnutí po ramenou?
Nic z toho ve skutečnosti nepotřebuji a přesto se mi to všechno hodí, abych si vyskládal mozaiku běžných snů, na které si moderní člověk bezesporu zvykl a které považuje za životní štěstí. Cynicky jsem zúžil model úspěchu na čtyři nejčastější potřeby, bez kterých jsou někteří výtečníci zralí na sebemord. Nedivím se jim. Úspěch je opravdu důležitý.
Zjišťuji, že člověk potřebuje cítit, že je v něčem úspěšný a tahle potřeba nás žene za vším, čím dokážeme svému okolí, že stojíme za jeho pozornost. Naše mysl, náš mozek, mají tenhle zvláštní program tak hluboce zakořeněný a místy tak sobecký, že pochybuji o jeho bezúhonnosti. Zlatý JAVA script!
Jedno Ti ale povím: z toho se nevymaníš! Potřebuješ uspět v práci, aby se díky prachům dalo přežít. Potřebuješ pochvalu, aby jsi nezakrněl. Potřebuješ sex, abys nebyl prudérní, frustrovaný a jednou měl vlastní potomstvo. A potřebuješ taky uznání přátel, které nezajímá tvá profese ani počet dětí přivedených do tvého úspěšného světa! Přátelé podporují Tvého ducha nezávislosti, ať už jsou upřímní nebo si na to jen hrají. Hlavní je, že se o Tebe v tomto směru dobře postarají!
Co se mi stalo? Proč začínám svůj prosincový blog zrovna takhle? Chtěl bych totiž varovat před strachem z neúspěchu, který je většinou umělý, zbytečný, ale přesto nás někdy může tak nepříjemně paralizovat, že si neumíme pomoci a bažíme po moci. Nebo, v lepším případě, po pomoci. Já tedy bažím hlavně v noci! Strach z neúspěchu bohužel někdy může posílit cokoliv úspěšnějšího v našem okolí, než jsme my sami. Jsme neustále konfrontováni s úspěchy ostatních a pokud jsme propadli iluzi, že i do našeho života už měl dávno přijít nějaký ten úspěch, stali jsme se obětí své vykonstruované pseudoreality, která nás bude sužovat tak dlouho, dokud budeme na jakémkoliv úspěchu lpět.
Píšu tohle všechno proto, že jsem si prožil své vlastní psychodrama na tenhle způsob a přestože z toho nejsem ještě úplně venku, jedno mohu říci s určitostí: úspěch je to, když se ráno probudíš, otevřeš oči a zjistíš, že dýcháš! Úspěch je to, když si ráno otevřeš okno a ucítíš nový den! Úspěch je to, když miluješ své rodiče, protože víš, že bez nich bys tu nebyl.
Blíží se konec roku 2019 a já bych rád uklidnil všechny, kteří si myslí, že letos v něčem neuspěli. Nehledejte úspěch tam, kde vám to za hledání ani nestojí. Nebuďte na sebe tolik přísní v porovnávání se s okolím. Nebuďte smutní, že se letos něco nepovedlo! Nepohrdejte svými limity, ale myslete realisticky. Každý něco svému okolí dáváme, ať už to považujeme za více či méně dokonalé. Poznejme, že už naše existence je úspěchem a velkým požehnáním pro každého, kdo nás potřebuje a má nás upřímně rád.
Zdroj: vlastní Foto: vlastní
Na internetu publikuji od roku 1999, kdy jsem založil blog s názvem Prasklá moucha a společně s několika přáteli jsem se mu věnoval až do března 2019. Následně jsem se rozhodl s tvorbou pokračovat v internetovém deníku a vytvořil tak novou “značku” eListy.cz. Odmala svěřuji své emoce především klavíru a kromě hudby mám blízko také k filmu, literatuře nebo PC i deskovým hrám. Ať už jde o zážitky herní, filmové, nebo jakékoliv jiné, snad se mi je podaří smysluplně sdílet také na těchto stránkách.
