Nevím, zda je to nějaký úzus, ale během letních prázdnin nás to táhne směrem k vodě. Už když jsem byla malé dítě, vždycky se vybíraly destinace podle toho, zda se v místě dalo koupat. Určitě je to primárně tím, že se v létě předpokládá velké vedro, a tak potřebujeme nějakou oázu, kde se můžeme svlažit. A i kdyby to na koupání náhodou nebylo, tak tam stejně nějaký ten zdroj vody z psychologického hlediska musí být pro případ, že se počasí vylepší.
Pochopitelně nás to nejvíce táhne k moři, protože ho u nás nemáme. Jsme fascinováni tou slanou vodou, která léčí alergie, dýchací problémy a veškeré zdravotní neduhy. I přesto, že je to vcelku masová záležitost putovat k moři, stále to z pochopitelných důvodů bereme jako exotiku, jako takový malý nadstandard, který si ale zasloužíme každý jeden rok. Ale někdy nám to třeba nevyjde, nebo se nám dokonce nechce, jelikož právě během července a srpna je v mnohých přímořských letoviscích nesnesitelné vedro.
Když tedy hovořím o vodě v dnešním kontextu, mám na mysli nějakou „sladkou“ vodu. Rybník, jezero, potok, v nejlepším případě řeku. V žádném případě ne bazén. Rozhodně si nedovedu představit, že bych v létě zavítala na nějakou plovárnu. Leda by byla prvorepubliková, ale i tak bych váhala. Nějak mi vadí davy a smažící se těla na dekách a ručnících, která pak skočí do společného bazénu. Navíc jsem si asi před třemi lety řekla, že mě už vážně nikdo v plavkách neuvidí ani náhodou, jelikož už je to dosti nevzhledné.
Na tom je nejvtipnější to, že minulý rok jsem nejen oblékla plavky, ale navíc jsem v nich putovala na athénskou policejní stanici poté, co nás okradli na pláži, jejíž jméno si raději již nepamatuji. Sice jsem byla zabalená do ručníku, to jediné nám zloděj nechal, ale stejně to byla dost potupa. Inu, odříkaného chleba největší krajíc.
Po těchto zkušenostech jsem si zakoupila „prvorepublikové“ plavky, které zakrývají všechno. Spodní díl je tmavomodrý, s nohavičkami a knoflíky. Horní díl červený s bílými puntíky. Vážně mě příliš neodhalují, a navíc musím hrdě konstatovat, že podobné plavky nemá nikdo. Pořídila jsem si je preventivně pro případ, kdyby nás letos okradli v Portugalsku přesně dle hesla Kdo je připraven, není překvapen. Naštěstí se podobný zločin letos neopakoval, a navíc jsem v těch plavkách jako dost „honila vodu.“
A to nejen u moře, respektive Atlantského oceánu, ale hlavně ve vodách našich, českých a nejkrásnějších. Konkrétně u Berounky a u Vltavy. Berounku miluji od mládí. K Vltavě jsem se musela propracovat, protože jsem se domnívala, že je špinavá. Možná kdysi i byla, to byla i ta Berounka, ale možná jsem si to jen myslela. Jsem řekou obecně naprosto fascinovaná. Jsem schopna se na ni dívat hodiny a hodiny, přemýšlet, nebo naopak mít hlavu naprosto prázdnou. Takovou sílu má řeka, dokáže vymazat veškeré vaše myšlenky z hlavy, což je naprosto povznášející a očistné.
Když pozoruji ten proud, říkám si: „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.“ Nebo jindy že řeka opravdu čaruje. Zklidňuje. Očišťuje. Léčí. Mám také pocit, že lidé žijící u řeky jsou klidnější, hodnější, vstřícnější, laskavější, zkrátka víc v pohodě. Takovou má řeka moc. Možná je to jen má romantická představa, ale prostě to tam cítím a nejraději bych se v tu ránu přestěhovala.
Takovým ukazatelem laskavosti pro mě například je, jak se lidé chovají k mému psovi. A u vodních toků se k němu chovají vážně jako k pánovi. Všude byl vítán, obdivován, hýčkán. Nejen to, ale i jiné aspekty ukazují, že lidé žijící u řek jsou vyrovnanější, více v pohodě. Jsou méně impulzivní. To samé platí i pro ty, kdo mají v blízkosti rybník či jezero. Každopádně řeka je pro mě lákavější a nejúžasnější živel. A to do takové míry, že mi připadá dokonce lepší než to nedostižitelné moře. Jak v řece plyne proud, může odnést také vaše starosti. U vody se prostě žije tak nějak lépe.
Zdroj: vlastní Foto: vlastní
Poletuju si v práci i v životě. Vytvářím si vlastní světy, ve kterých se žije líp, než v tom reálném. Miluju zvířata, staré české filmy, Čapka, hudbu nejrůznějších žánrů, jógu a běh, levanduli, knihy a spoustu dalších věcí. Nemám ráda pokrytectví, rajčata, pravidelný režim, nátlak a moc lidí na jednom místě.
