Dlouho bylo ticho po pěšině, ale tohle mi nedá. Lidi, lidi, lidi a kam se podíváš, zase lidi! Je neuvěřitelné, jak jeden, na pohled neuvěřitelně skromný, týpek dokáže během pár hodin zblbnout jenom u nás 150 000 lidí, kteří bez váhání vytasí dardu jenom proto, aby ho viděli.
Člověk čekal leccos, ale že si směle přikráčí úplně opuštěně sám se svojí kytarou a podlomí tím kolena dvěma po sobě jdoucím desetitisícovým davům, to fakt ne! Musí se nechat, že ať hraje, co hraje, je to jednoduše borec, který si zaslouží respekt a uznání. Nebyla bych to ale já, abych neměla něco proti. Pořadatelé sorry, ale víte, že přijde 80 000 lidí, druhý den 70 000 lidí a přesto dáte počet toiek takový, že vystání fronty trvalo hodinu a čtvrt? Jako really? Nemám slov! Tohle jsem nikdy nezažila a doufám, že už nezažiju! Styďte se! 🙂
Na druhou stranu musím smeknout bez debat před zvukem, ač naším pánem byla krajní tribuna, zvuk byl neuvěřitelný (za zanesení větrem chvílemi nemůžete), takže za to díky! Musí se nechat, že promrznutí na kost za tenhle zážitek stálo, ale narovinu řečeno, publikum bylo velmi osobité a začít hromadně prchat po Perfect? Jakože cože? Tohle jsou fanoušci?! Asi těžko, pouze lovci videí na instáč a taky o tom ta atmosféra svědčila.. Celkově to bylo vážně už moc monstrózní a osobně si radši příště připlatím za komornější akci, kde budou lidi, kterým jde o hudbu a ne o pózu.
Zdroj: vlastní Foto: vlastní
První Michaela v redakci časopisu, která je však známější pod přezdívkou Wánice, je motýlem poletujícím na všech možných i nemožných akcích a externím zpravodajem kulturní rubriky. Přestože má rozmanitý hudební vkus, zůstává nejvěrnější především metalu. Kromě hudby má ještě ráda cestování a lyžování. Je to nebojácné děvče z hor!
